Hořké zklamání

Když andělé zemřít zasluhují,
pláči já.
Když bezbrannou naivitu zabíjejí,
oči zavírám.
Přes růžové brýle věčně hledící
pravdu nevidí však.
Tvář horkou něžně mi hladící
přec krutý tak.
Kdo přítelem dobrým dřív se zdál
-co bylo, není.
Myslel sis, jak dobřes mě znal,
viď? Časy se mění...
Říkáš si: "Otevři přece konečně oči,
nemůžeš věčně snít."
Život jde dál a Země se stále točí
oklepej se a dál můžeš jít
Ne pravda to není a ty to dobře víš,
některou bolest prostě nevyléčíš...