Holubi na mši svaté

„Zdrávas Maria, milosti plná, Pán“… Frrrrrrr… do kostela vletěl otevřenými vraty párek holubů. „…Pros za nás hříšné…“ Holoubci ladně proletěli pod vznosnou gotickou klenbou a usadili se až na vršku hlavního oltáře. Když dosedli, z oltáře se zvedly dva obláčky letitého prachu a ten zavířil nad hlavami soch. Přítomné dámy v kostele zbožně vzhlížely vzhůru. Tedy spíš naštvaně sledovaly ony dva narušitele modlitby. „…Sláva Otci i Synu i Duchu svatému…“ Ano, Duch svatý se při křtu Páně zjevil jako holubice. Nebyl ale v páru a neposedával na oltáři.

Mše ještě nezačala, a tak se páreček narušitelů rozhodl, že si ještě kostel trošku prohlédnou. Na bočním oltáři, kde se na chvilku při prohlídce usadili, Abraham nad nimi vysochaný vypadal, že ani ruka anděla už jej nezadrží, aby zabil ne svého syna Izáka, ale právě je – holoubátka. To je asi vyděsilo, protože se raději hned přesunuli na protější oltář, který ovládala daleko mírněji vyhlížející světice. Za pozorování lidu kostelního, jehož oči sledovaly holoubky jako tenisový míček na kurtu, došlo i k důkladné prohlídce varhan. Po ladném průletu těsně pod stropem se letci zřejmě rozhodli připravit se na mši, protože sestoupali do nižších sfér a usadili se v koutku. Jejich soustředění však narušila jedna z pobouřených dam, která se na ně začala zlostně vrhat. Nicméně vznést se za nimi nemohla, a tak se po chvíli, kdy holoubci už opět kroužili po kostele, udýchaná vrátila do lavice.

Varhany začaly znít a zvonek ohlásil příchod sloužících. Holubi v tu chvíli oba usedli doprostřed kostela na dlažbu přímo před oltářem. Pravděpodobně chtěli pozdravit kněze a ministranty. Ti při příchodu na vzácné hosty nevěřícně koukali, ale na rozdíl od aktivních dam v lavicích nevypadali, že jim návštěva zas až tak vadí. Asi tady sehrála roli i osoba zakladatele řádu, jehož příslušníky sloužící byli. František se kdysi v Asissi prý modlil se vší zvířenou a společně chválili Stvořitele.

Zbožní holoubci se ale stejně raději přesunuli opět do vyšších sfér. Nešlo jim nezávidět, přece jen z nadhledu by bylo vidět určitě víc než přes záda silnější dámy s obrovským kloboukem. Jeden z opeřenců usedl na rameně Svaté Kateřiny a začal jí něco něžně šeptat do ouška. Světice na sobě nedala nic znát, obličej měla pořád jak ze dřeva vyřezaný. Druhý holub začal klovat Archanděla Michaela do nohy, kterou měl napřaženou, aby zadupala Satana do země. I když to muselo bolet, ani anděl svůj hrdý postoj nezměnil. A dokonce se nepohnul, ani když se klovatel jal zkoumat jeho křídla. Asi v nich viděl konkurenci.

Přítomné dámy byly tak zaujaté děním ve vrchní části oltáře, až přestávaly sledovat dění v kněžišti. Asi tak i přeslechly zvěst evangelia, která mluvila o lidech, kteří třísku v oku bratra vidí, ale trám v oku svém nepozorují.

Holubi byli ale asi vážně zbožní. Na eucharistickou část mše svaté se rozhodli zklidnit se. Usedli v jednom z četných koutků, tak aby je závistiví pozemšťané neviděli. Kdyby holubi měli kolena, věřil bych, že tihle dva při proměně darů poklekli.

Mše skončila. Za varhanní dohry jsem vyšel před kostel, zpátky do ruchu velkoměsta. Na přecpané ulici se mezi lidmi proplétalo i množství holubů – sekularizovaných. Šlo jim pravděpodobně jen o něco do zobáku. Ale já v tu chvíli už věděl, že i mezi nimi se najdou jedinci zbožní, kteří dají před žebráním od lidí přednost tiché modlitbě.