Vzduch Zemi (omluva Vodnářů všem lidem)

Drazí lidé, promiňte nám prosím že tu žijem, jsme určeni pro tuto dobu a máme hlásat svobodu všem lidem… Že držíme plnou nádobu? Vždyť i my stejně jako vy z ní vodu pijem… Není otrávená, je jen zakalená, až kal ke dnu sedne tak ji s naší krví v jedno slijem. Země je z nás už skoro šílená, Země, promiň nám prosím, že do Tebe stále bijem! Trháme si pro sebe sedmikrásky, vždyť na ně ovšem naši kalnou vodu lijem, aby si z nich mohli plést věnce dětské hlásky, se kterými se tak rádi každý den neustále smějem. Máme Touhy uvnitř v sobě uzavřené, kdo je v nás najde tomu sladké písně pějem, žena v muže a muže v ženu proměněné, v naší samotě si jen pro sebe tiše klejem. Žádná oběť pro nás není dost veliká, jako hluboká propast před vámi zejem, tak postavte most v němž je vaše touha odvěká, a klidně si mějte ten váš dojem, ale mostu se každý víc než nás poleká… …tak nechejte nám tu nádobu, vždyť i my stejně jako vy směřujeme do hrobu

---