Ubožák

Ubožák(Bepa, 2000)

Dopis na rozloučenou do obálky zasouvám.

Slzy stékají po tvářích skrze rty a bradu.

Končí na textu - písmo se stává nečitelným.

Mění se v litery z doby středověkých hradů.

-----------------

Slunečné únorové počasí, vítr sílí.

Nebe jako když vymete - a přec tak zamračeno.

Listoví vysokých buků jakoby šeptalo.

Truchlí se mnou? Je sluchem a city obdařeno?

-----------------

Mrazivý dech vychází z úst, nehřeje mě ni u srdce.

Píši mým blízkým, ač tentokrát je nepotěším.

Jako slaboch, které jsem vždy tvrdě odsuzoval,

ukončím život svůj - za malou chvíli se věším.

-----------------

Píši Tobě, lásko, i vám drazí rodiče, sestry.

Dnes je den, kdy naposledy spatřím světlo světa.

Ze skryta své duše nevyhrabu ani píď  toho,

čeho každý má alespoň pomálu - právo veta!

----------------

Tobě, má milá, nemohu zazlívat, žes šťastná.

Neumím, nechci a ani nebudu žít v prostředí,

ve kterém předstírané štěstí - nezvladatelně,

rychlostí epidemie - řítí se v popředí.

----------------

I když si sundám růžové brýle a odhodím je,

pořád tu chybí něco, za co tady žít stojí.

Kde jsou alespoň ty sny o romantické lásce,

ty léky, jež rány ostrých mečů kryjí nebo hojí.

-----------------

Žít či nežít, když i výjimečné události

stávají se pro vás událostmi všedního dne.

Shnít či neshnít, když svědomím vrtá nenasytný červ.

A hlodá a hlodá a hlavy nešťastníků tne.

-----------------

Na šťastné chvíle nemyslet bo si svůj čin rozmyslím.

A pak jako plamínek svíčky skomírat? Už nikdy!

Raději letět ku světlu, nežli kráčet temnotou.

Větře, prosím, na chvíli - krásné zpěvy ptáků zklidni!

-----------------

Rodičové, neželte - budoucnost budiš vám útěchou.

V paměti mějte slova má a ze všeho se těšte.

Ze svých dcer, z života, ze slunce, z práce, těšte se

navzájem, nechte se těšit - a bude líp, věřte.

-----------------

Ta smyčka je fascinující svým oblým tvarem.

Budu jak nezkušené, vykulené dobytče,

jež však dobrovolně leze honákovi do smyčky.

Tak to přece není??...jen nic nepředstírej, pokrytče!

------------------

Je ta větev dost pevná? - Ty už zas dostáváš strach!

Liší se "názory" srdce a rozumu? - V mnohém!

A příčina mého kroku? - Jseš světlých myšlenek vrah!

Víš, svědomí, sám sebe nezměním. Tak sbohem. . .!