Dopis potřísněný krví

Je to podle skutečnosti.

   Seděla na židli uprostřed pokoje a v ruce tiskla pero. Po tvářích se jí koulely slzy a dopadaly na papír položený na stole. Snažila se nevzlykat, ale nešlo to. Sklonila se nad papír a začala roztřesenou rukou psát.:,, Má jediná opravdová lásko, scénáři mého života, loučím se z Tebou!´´ Na papír jí ukápla další slaná slza. Cítila tu zhoubnou bolest, se kterou musela tak dlouho žít. Trápila se, trápila se pro něj!  Milovala ho víc, než svůj vlastní život!
  Pokračovala:,,Ani nevíš, jak moc mi chybí Tvé vášnivé polibky. Tvé doteky a pohlazení. Tvé vřelé láskyplnné pohledy, které mě vždy rozpálí jako planoucí oheň." Zamyslela se. Tentokrát jí pláč už přímo otřásal. V hlavě, ale především srdci se jí vynořila spousta vzpomínek. Psala dál:,,Když jsi se mnou, cítím se v bezpečí. Když jsem s Tebou ztrácím zábrany, jsem svá, ale především, především jsem Tvá! Když mě ukládáš ke spánku a já usínám v Tvém náručí, cítím se jako ve snu." Znovu se zastavila, aby osušila příval slz, který se jí dral do očí. Chtěla se postavit, ale nešlo to. Podívala se do zrcadla před sebou, viděla v něm dívku, mladou šestnáctiletou dívku, která se stále jen trápí, ale asi si to zaslouží. Vždyť proč jinak by na ni byl život tak krutý? Viděla v něm dívku, která miluje, ale není milována, nezaslouží si to! Viděla v něm dívku, která trpí pro svou lásku a bude trpět ještě dlouho. Viděla v něm dívku, která nežije, jen přežívá! Přežívá, protože není s ním! Se svou jedinou skutečnou láskou, kterou miluje celým svým srdcem, tělem i duší, pro kterou by i zemřela! A co ještě viděla? Viděla to nejhorší, co mohla, viděla totiž trosku! Obyčejnou lidskou trosku, které se všechny sny poděly, ani neví kam. Dívku, která si sáhla na život, jen pro svou bolavou lásku. Vždyť ona si ani nezaslouží žít! Dala by mu celý svůj život, kdyby chtěl!
  Stačilo by jediné slovo, jediný úsměv, jediné gesto! Ale to on nikdy neudělá, n to ji má opravdu až MOC  rád! I když není s ní, ale s jinou! ,,Slyšíš tu ironii?" :zní hlas v její hlavě. ,,Má Tě rád, možná Tě i miluje, ale je s jinou!´´ Ten hlas ji týrá, chtěla by zakřičet DOST, ale nejde to, je moc slabá. Je to jen lidská troska, plná citu a lásky k člověku, který ji má rád víc, než svůj vlastní život, ale nikdy, NIKDY ji nebude MILOVAT! Milovat tak, jako ona jeho, celým svým tělem, duší, ale hlavně, hlavně SRDCEM!´´ To byla poslední slova jejího dopisu. Vzala nůž a řízla do zápěstí. Teď už to byla opravdu POSLEDNÍ slova v jejím dopisu potřísněném krví. MILUJI TĚ ! VÍC NEŽ SVŮJ ŽIVOT!

---