Oba medvědi

Žili byli v kráteru nevelké a vyhaslé sopky dva medvědi. Chodili dokola, bavili se o ujetejch hovadinách jako je rychlost chůze a vnitřní obvod kužele a čas od času se k nim odněkud snesl orel a hodil jim něco k jídlu. Někdy maso, někdy holt byla kaše.                                                                                                                                                                                                    Jednoho dne, když ušli pět obvodů sopky, tedy asi tři hodiny po snídani, jim někdo vsunul do sopky kládu tak aby bylo pro medvědy netěžké vyšplhat se po kládě nahoru přes okraj. Medvědi se na sebe smutně podívali a zamířili ke kládě.
V tom se zatáhla obloha a stín ve tvaru orla jim hodil k nohám kotel kaše. Medvědi se na sebe smutně podívali a začli se cpát kaší. Jak po pár hltech zjistili, šlo o kaši nastavovanou – tedy o kaši, kterou měl jeden z nich rád a druhému zase tolik nechutnala. Ale jedl ji také.
Oba medvědi, po té co dojedli, se na sebe smutně podívali a vydali se opět na cestu ke kládě.
Protitřískově ohoblovaná a lesknoucí se lakem – taková to byla kláda. Paráda.
Sevřená v mocných tlapách a poslouchající prudký dech medvědů šplhajících k vrcholu se metr po metru stávala v myslích obou zvířat symbolem svobody.
Oba medvědi se přehoupli přes vrchol sopky a skočili. Ozval se tichý potlesk.
Těžký dopad na zem a zmatené rozhlédnutí. Byla to obrovská vyhaslá sopka.