Marnost a touha

Marnost a touha

Tichým lesem kráčím,

k čemu jsem, komu k životu stačím?

Nikdo mne nepotřebuje a nemá rád,

nikomu za to nestojím, aby pod okna šel mi hrát.

Přála bych si někomu scházet, s někým být,

ne tady sama tichým lesem jít.

Toužím po blízkosti něčího srdce,

pro něj klidně já spálím si nejen prsty ale klidně i ruce.

Stále jsem však sama a cesta se kroutí,

kéž měla bych srdce vyrobené z proutí,

necítila bych bolest, stezk a žal,

mé srdce by někomu patřilo a žilo klidně dál.

Každý večer uléhám do lože sama,

co se stalo se mnou, s náma?

Toužím po objetí a po kráse i hořkosti lásky,

dříve než zešediví mé hnědé vlásky..

Možná toužím po něčem, co nejde

a čekám, kdy to pomine, přejde.

Ten pocit samoty mne děsí dál,

prosím ať se objeví mého srdce král....