Zatraceně zvoranej projekt

No o co teda jde. Přemýšlel jsem o tom ve vaně, ergo nelze očekávat hluboké myšlenky a já se hluboce omlouvám za duševní újmu, kterou si způsobíte čtením, ale můžu vás ubezpečit, že nejsem o nic menší sadista, než hlavní hrdina.

Samozřejmě jde o Boha samého, nejsem žádnej troškař, abych plýtval slovy na obžalobu někoho míň důležitého.

Nejdřív bych chtěl říct, že je mi vcelku sympatický jeho smysl pro sadismus, cynismus a podobné chvályhodné úchylky, které hnedle nastíním.

Posuďte sami – poměrně hodně se nudil a tak si pro zábavu splácal svět. Ale zase tak moc na tom nedřel, pokud je mi známo, pustil  se do toho bez konceptu, náčtku, studie, trialverze žádná, prostě nic. To co splichtil za tejden (a to si ještě vyšetřil den volna, o pauzách na oběd nemluvě) je výtvor zabugovaný víc než Windows 95 a pokud by to předložil na strategické poradě, vyrazil by ho s tím i třetiřadý manager. Egoisticky přesvědčený o své neomylnosti (kterou nám stále podsouvá) sám sobě operativně vymyslel alibi v podobě jakéhosi pana Ďábla, který může za všechno, co zrovna úplně nevyšlo a je de´facto jeho ekvivalentem, přitom sám hrdě přednáší, že bůh je jen jeden (jistě, nazývat ďábla bohem je kacířství, rouhání a vůbec je to zavrženíhodné, nicméně tato postava dle popisu Boha oplývá mnoha zajímavými schopnostmi, stavící jej do protipólu toho dobráka, každopádně všichni podvědomě víme, že je-li něco opakem, je to prakticky to samé v jiné barvě nebo aspoň se značkou minus na začátku). Nuže je jasné, že Bůh je jen jeden a ďábel je prostě ptákovina.

Takže měl svůj svět, nějaký zvířata, rostliny. Něco se mu zrovna dvakrát nepovedlo, tak se toho zbavil a důkazy zahrabal na zahradě (v té době ovšem nepočítal s tím, že se najdou šmejdi, kteří nebudou spokojení s tím co je a zbytky jeho nepovedených experimentů v potu tváře a se štětečkem v ruce zase vyhrabou).

Udělal taky pěknou blbost a stvořil člověka (velkým zadostiučiněním pro mne je, že toho pravděpodobně lituje už pěkných pár stovek let). Jakoby to nestačilo vyrobil jej ve dvou provedeních, přičemž obojí stojí zaprd. Korunu tomu ovšem nasadil, když dal člověku svobodnou vůli. Tenhle tah měl nedozírné následky, které si uvědomil poměrně záhy a vyřešil to způsobem zaměstnavatele – dal jim padáka, vyrazil je ze své zahrádky a na cestu přibalil návod k použití rozumu v podobě deseti bodů, které víceméně devastují svobodu volby a kdyby na ně ještě nasadil bodový systém, valná většina z nás by ztratila právo používat mozek během pár hodin.

Nicméně zkusil to napravit a jako správný vůdce se rozhodl, že půjde příkladem. Příklady táhnou, myslel si pravděpodobně. Blbec. Vydržel tu cca 33 let, jak dopadl je vcelku dobře známo a od té doby se podruhé o podobnou zhovadilost nepokusil.

Je vcelku jisté, že mu došlo, že tady už nepomůže ani svěcená a momentálně zřejmě někde plácá nový projekt a nás si nechává jen pro zajímavost, aby viděl, kam až to dojde. No co, Fleming taky nechal brajgl v misce a nakonec z toho vzešla poměrně užitečná záležitost.

Všichni jsem boží stvoření. Při pomyšlení nato slintám blahem, to jsme to dopracovali. Ale hlavně že jsme spokojení, né? Vždyť je tu krásně. Mezi zuby, mezi dásně.