Někde kolem ničeho

Měl jsem potřebu něco napsat a také to sem uložit, co, když mi exne disk a já se k tomu nebudu smět vrátit. Doufám, že Vám text nebude dávat smysl, i když ho totiž má, bude jasný pravděpodobně jen mě a tak je to asi nejlepší.

Každý máme někdy pocit, že jsme dělali věci, které před námi už někdo tisíckrát, ba i vícekrát! Dokonce i tyto řádky jsou jen sprostou kopií milionkrát omílaných textů. Co naplat, život je boj a mě je celkem fuk, kdo, kde a kolikrát co napsal. Alespoň dnes, teď, v tuhle hodinu, minutu, sekundu. Je mi nějak všechno jedno a přesto jsou věci, co nejsou. Není to kravina, ani náhodou. Všechno tohle ve mne probudila hudba a okolnosti kolem mě. Kolikrát se to komu stalo a kolikrát ještě stane, přesto to každý zvládáme po svém a já nyní cítím obrovskou zodpovědnost, přesto mi ji nikdo na bedra nedává. Cítím kolem sebe sílu a také zmatek. Vidím dřinu, přesto vzhlížím k lehkosti. Slyším pláč, přesto nevzlykám. Hmatám tmu a nacházím světlo. Chutnám slzy, které jsou sladké. Zodpovědnost kolem vás dokáže vyvolat zvláštní věci. Mám pocit, že chodím všude a okolo ničeho. Bloudím svou vlastní pýchou, svou duší, bloudím do temnot. Do temnot beze tmy, beze všeho, bez ničeho. Nemít se koho chytit, byl bych ztracen.

---