Temný věk

TEMNÝ VĚK

Když z čerstvých hrobů červi lezou

A ve stínech se pohybují stíny

Když rytíři si hlavu vezou

V podpaží, sraženou od gilotiny

Pak zdá se přišla naše chvíle.

Příšery ty mají různé cíle

Umrlci chtějí srdce naše

Vlkodlak snědl by nás rád

Upír chce krve ochutnat

A my musíme skrýti děs

Ne krucifix, však zbraň sevřít v pěst

A zkusit aspoň zemřít hrdě

Neztratit mužskou svoji čest

A do zrůd těch se pustit tvrdě

Je třeba když se půlnoc blíží

Potom se nikdo neohlíží

Kdo z nás je šlechtic a kdo kmán

Když upadneme do potíží

Je nám všem stejný pokyn dán

Bok po boku si státi pevně

Však životy své nezískáme levně !

Je třeba za ně tvrdě platit

Většina drží zbraně prvně

Nikdo však nechce víru ztratit

Že právě on se dočká  rána

A představa, že Ráje zlatá brána

Pak navždy volně otevřena stojí

Pro všechny jimž byla šance dána

A účastnili se v tom lítém boji

Nás žene vytrvale vpřed

Ostří nabroušená zablýsknou se hned

A my v stále nezmenšené síle

Vrhnem se znovu na ten vřed

Jenž na povrch země naší milé

Musel snad vyslat Satan sám.

Však kolik ještě uvidíme rán?

Vždyť tohle je jen jedna z nocí

Kdy každý z nás je za hrdinu brán

My musíme se bránit příšerné té moci

Již celý dlouhý Temný věk-

Tu náhle zaslechneme hrozný skřek

A víme, že sluneční svit nás již spasí

Však až rozčešeme krví slepené své vlasy

A jídlo a spánek dopřejeme sobě

Pak se soumrakem znovu nepřítele hlasy

Nás zavolají v téhle hrozné době.

My neodpočineme si dřív než v hrobě