Den osudu

Ten den se sluneční paprsky odrážely od jeho kašmírových vlasů,jeho ledové oči mi opětovaly ty nejhlubší pohledy.Když jeho temným hlasem řekl:,,Sárinko,pojd do vody!´´ V tu chvíly se mi srdce rozbušilo jako nikdy před tím.Stála jsem tam a pozorovala každičký jeho pohyb.Přišel ke mě a objal mě a mě začali najednou motýlci lítat v břiše.Byl to krásný pocit....Skoro celej den jsme blbli ve vodě,bylo to krásný.....jenže.....

Lesk zlatých vlasů,které si udělala pomocí peroxidu mě málem oslepil.Její dlouhé vlasy,vysoká hubená postava a k tomu krásný úsměv.Jak moc jsem chtěla...Ale nešo to...Když k němu přišla,objala ho a....Ten pohled byl strašný,nedalo se to,cejtila jsem se jakoby do mě bodalo tisíce nožů.Do očí mi vytrskly slzy a já tam stála tak bezmocná...Ale nešlo nic dělat.Vzala jsem tedy ten největší kámen a skočila s ním do té vody.V uších mi stále zněly jeho slova,před sebou jsem měla jen jeho tvář a padala jsem a padala....

Pak jsem se jen probudila na pláži v jeho nátručí a myslela si že už jen sním...,,Ty muj blázínku,co to prosimtě vyvádíš??´´        pomalu jsem začala přicházet k sobě.,,Vždyt já miluju jenom tebe!´´

Byla to ta nejkrásnější chvíle mého života....

S Lukášem jsem chodila 7 měsíců a tu holku jsem už nikdy neviděla....