Vrhač

Do ticha vrhač nože brousí

a brus mu zpívá zlými slovy.

V duši má černo, hlavu těžší

než nejtěžší kovy.

Do ticha vrhač nože brousí,

jeho ženě vlasy voní.

Krásná je Sára, v očích kávu

a paže jako satén,

když zpola bdící zdvihá hlavu,

madona starých pláten.

Krásná je Sára s náramky,

jeho žena, dcera koní.

Kudla je ostrá, jenom šmiknout,

než zvoník mši rozezvoní.

Kolik jen váží třetí život

a ty váhy, kam se skloní,

než zatnou drápy v přemýšlení

zda zabít ji a nebo pro ni.