Je zbytečné se bát

Tok myšlenek a pocitů

Nastala Tma!

Po mnoha dnech prozářených sluncem...bez jediné noci...konečně nastala Tma
- hustá jako podmáslí
- tak hustá že jí neprohoří žádné světlo
- žáden plamen si v ní nepropálí cestu
- a ani kdyby mi svíčka pálila řasy, neuzřel bych světlo jejího plamene

A jak je ta tma černá: nejčernější ze všech temnot vesmíru
- ne však tolik chladná
- vůbec není chladná
- je horká jako peklo
- horká jako láska
                - ale ne tak sladká

Z toho horka se mi potí tělo, i ruce a čelo

Pot z čela mi stéká do očí a pálí
- jinak než horko
- a dokonce více než slzy

Slzy už nepálí - vyschly
- snad tím horkem
- snad zapoměním

V téhle temnotě se zapomíná snadno
- mnoho se do ní vejde, když člověk neví kde končí

Vejde se do ní víc než tam chtěl člvoěk dát a v člověku pak zůstane prázdno,
do kterého se nalije ta tma, co je všude kolem

Nebojím se Jí, ani mi nevadí
Když je člověk prázdný, už tak nepálí
Ani se nepotím
Oči nepálí. A Tma hřeje. Chrání.
Jestli jsou v ní nože, jejich blýskot není vidět
- ptoto se nebojím, že by tam mohly být

Je zbytečné se bát

---