Problém jménem: Luxusní zaoceánské lodě

Tento článek stojí zato si ho přečíst. Píšu v něm o závažém problému, co se děje na luxusních lodí, kde 11 dení pobyt stojí v přepočtu 300 000 Kč, a již několik lidí se z této plavby nevrátili... Většina příběhu je pravda, jsou zde citace z internetových stránek, ale především i jména obětí jsou pravdivá...

        Susan Lendisová  dva rok pracuje jako novinářka v australských novinách Sunday Mail.  Jsou to tři týdny, co tato mladá atraktivní novinářka napsala článek o zavražděné Diane Brimbleové, která šetřila dva roky na vysněnou cestu luxusní lodí po ostrovech jižního Pacifiku. Této ženě, matce tří dětí,  nebylo dopřáno užít si ani jediný celý den. Hned první den ji našli nahou, zneužitou, a mrtvou v kabině. Nebyla to její kabina, bydleli zde čtyři muži... Tento článek Susan přinesl ohromný úspěch, dostal se na první stránku.
        Blížilo se léto a Susan dostala velice odvážný nápad, vyrazí na loď, kde stalo již několik záhadných vražd,  včetně té, o které psala. Vedení novin jí v této myšlence podpořilo, s podmínkou že musí napsat reportáž, a vyslalo ji na jedenáctidenní plavbu po Pacifiku.
     Susan Lendisová chodí již několik let se svým přítelem Mettewem Bogatym, který když se dozvěděl, kam jeho přítelkyně má v plánu jet, tak ji samozřejmě nechtěl pustit. Nakonec to dopadlo tak, že na loď Pacifické nebe vyjeli oba dva.
         Když přijeli do přístavu, uviděli ohromnou luxusní loď, která jim bude jedenáct dní domovem. Na této lodi nechybělo nic, co je v každém větším městě. Nacházelo se tu nespočet barů, restaurací, kaváren, kino, divadlo, bazény, obchody, casina a mnoho jiných zařízení.
Vše za svitu teplého letního slunce působilo krásně na blýskaně, i jejich kajuta, tedy spíše pokoj, za který by se ani luxusní hotel nemusel stydět. Jen co si vybalili, tak hned se šli projít po lodi a Susinina reportáž mohla začít...
       
        „První den naší plavby začal velice poklidným seznamováním s různými lidmi, kteří mi vyprávěli, jak se sem na loď dostali. Jeden starší pár vyhrál plavbu v loterii, další pár-již manželský- zde stráví líbánky.
        Ale jak se pevnina vzdalovala, tak i pasažéři se začali chovat poněkud jinak. Všichni lidé si to sem na tu loď přišli co nejvíce užít a to se vším všudy…
        Slunce zapadlo, jen málo lidí bylo oblečeno ve smokinzích a večerních róbách- jak je to běžné v hollywoodských filmech- přesto šli do restaurací, toto již na této lodi není podmínkou. Mnohem více lidí spíše než do seriózních restaurací mířili do barů a na diskotéku. I já, abych zjistila, co se zde děje, jsem tam šla v doprovodu Metta. Když jsme krátce před půlnocí přišli, všude bylo veselo, hrála hudba, ozýval se hlasitý smích a alkohol tekl proudem. Sedli sme si ke stolu, objednali si sklenku bílého. Dobře jsem se bavila, ale poté si musel Mett odskočit. V tu chvíli, kdy zmizel za dveřmi pánské toalety, přišel ke mně vyšší muž a chytl mě za zápěstí a táhl mě do tmy na palubu. „Chci s tebou zažít totéž co DiCaprio na Titaniku,“ křičel. Ignoroval můj odpor, chytl mi hlavu oběma rukama a snažil se mě políbit. Naštěstí nás zahlédla ochranka a mě muž pustil a utekl pryč. Jeden člen z ochranky mi řekl, že už jsem třetí ženou, kterou se onen muž dnes pokusil agresivně dostat. Když jsem se celá vystrašená a rozrušená vrátila do baru, již na mě čekal Mettew a ptal se kde jsem byla, povyprávěla jsem mu můj první příběh na Pacifickém nebi.
        Když jsme se v pozdních ranních hodinách vraceli do svého pokoje, mnoho lidí na palubě již nebylo. Ale přece tu někdo byl… Zahlédli jsme na lehátku u bazénu konzervativně vyhlížející dámu, jak si užívá s mužem. Nestačili jsme se divit.
        Druhý den sem zjišťovala u lodní ochranky, jestli je normální, co jsme v noci viděli. Člen ochranky mi řekl, že byli dopadeni a ještě mi řekl, že se vůbec neznají…

V reportáži popisuje i další zážitky: „Třetí den plavby byla naplánovaná pyžamová párty. Mettew se večírku nezúčastnil, kvůli nevolnosti, za to já sem se převlékla do pyžama a vyrazila. V sále bylo okolo sta lidí. Když byla párty v plném proudu, přitančil ke mně jeden z účastníků, stáhl si spodní část pyžama a navrhoval mi, ať si ji stáhnu také, že si je vyměníme. Když u mě neuspěl, vylezl na bar a tančil. Vyvedla ho zase až lodní ochranka. 
        Další den jsem se u bazénu seznámila se třemi kamarádkami, kteří mi vyprávěli, jak je fotila skupinka kluků tady u bazénu velice zblízka detaily našich těl. „Až když jsme je odehnaly, tak nám začali sprostě nadávat,“ řekla mi jedna z focených dívek.
        Desátý den jsem se dozvěděla něco, čemu ještě teď skoro nemůžu věřit. Minulou noc se loď stala posledním, co spatřila patnáctiletá dívka Linsey O‘Brienová. V jednom baru se tajně opila –koupila si dvanáct panáků vodky a skočila přes palubu s cílem, že se vykoupe v moři, rozmetal ji vodní šroub.“

        Touto smutnou tečkou Susan skončila reportáž. Ze které napsala pořádný článek, který se dostal opět na titulní stránku a končil tak: „Příjemné, byť poněkud snobské plavby s procházkami po palubě se poněkud změnily v divoké jízdy s drogami a alkoholem, ochotně dodávané i těm, jimž by na pevné zemi stěží někdo nalil. Poněvadž barů totiž dostává podíl z tržby a na lodi není nikdo, kdo by sledoval zákon. Jsou to plavby plné vražd, které nebyly ještě objasněny, harašení a sexu na palubě tak luxusních lodí.“

---