Poznání

Do pokoje vlétla malá vlaštovka snad unesena   touhou po neznámém opustila hnízdo.

 

Poprvé ucítila jaké to je když vítr hladí peříčka a slunce oslepuje oči

 

Vydala cestou větru a volnosti

 

A najednou se ocitla v pasti utkané světlem a neviditelné stěny

 

Ještě před malou chvíli jí patřil svět

 

Lapená do pavučiny záclon a tvrdého skla do kterého marně buší křídly

 

Nemůže pochopit co ji od svobody odděluje 

 

Malý ptáček cítí strach a zoufale bojuje a s každým novým zoufalým pokusem ztrácí sílu

 

Schoulí se do koutku a očima prosí slunce o pomoc

 

Zvuky co slyší kolem sebe jsou děsivé a malé srdíčko bije na poplach , už cítí že není v té pasti zalité sluncem samo

 

Vzbuzené kotě vylézá z košíku a opatrně se přibližuje k vlaštovce.

Ještě necítí instinkt nelítostného lovce jen zvědavost tak vlastní všem mládatům

 

 

 

Kotě zvedá tlapku ještě nemá odvahu se jí dotknout však ta touha poznání je stále silnější

 

Věčné přání poznat svět svedlo ty dva tvorečky na malý okamžik dohromady vlaštovka a bílé kotě

 

 

Však než se kočičí drápky

které ještě nepoznaly svou smrtící sílu dotkly černých peříček

ještě jedno mládě vstoupilo do pokoje

 

Vzalo ptáčka do dlaní 

s touhou ochránit jej

 

 

Malá vlaštovka zoufalá strachem se snaží ulétnout a dětské dlaně ji sevřou

 

Dítě vyběhlo do zahrady.

Tak hrdé na svou statečnost a zvědavé na tvorečka kterého znalo jen z knížek

 

Dětské prstíky se dotýkají vlaštovky a s úžasem na její krásou tají dech a pak ji opatrně položí do trávy

 

Podívej ptáčku jsi volný

 

Zahradou zní šťastný smích lidského mláděte a malé kotě spí v košíku

 

Na trávě leží mrtvá vlaštovka

 

Někdy může touha po poznání zabít

 

 

 

---