Jednou ti povím

Jednou ti povím.

Snad byla chyba říkat ti Zlatá,

když hvězdy padaly ve středu.

Snad měl jsem ti říci moje drahá -

- vše bylo ve spěchu.

Snad jsem se zeptal,

kdo je ta pravá…

Jen ty znáš odpověď

a já ji hledám.

Poznám tvé skráně,hnědá hlava,

salutuji princeznám.

Ani mráz mi není tuhý,

a ty jsi tak mladá.

Nuž leť! Leť!

Vstříc! Přines mi ratolest,

co dal sem ti k nohám.

Kdysi dávno.

To pamatují jen knihy,

znají náš příběh z listů zažloutlých.

Vše je to prosté,

jednoduchost sama.

Svatební hoste,

kytice, sláva.

Dojetím nedýchá,

slzy oko zalije.

Není to ale pravda.

Není Romeo a Julie.

Znám tě tak blízko-polibky anděla.

To všechno ti povím.

Aby jsi věděla.