Poseidon

Osiřel sem na pokecu a psal sem si tam monolog. Pak sem zjistil, že je to malý příběh a tak sem jej upravil a prsknul sem

  Zbyl sám, jak plachetnice na rozbouřeném moři. ***   Hmm, jak paradoxní, pomyslel si, já přeci jsem osamělý námořník na rozbouřeném moři!   Vítr jeho loď stáčel do strany a námořník, jemu navzdory, stále obracel loď přídí proti vlnám. "To ví přeci každý zkušený mořeplavec, že bouři se musí čelit přídí, jinak tě moře smete a Poseidon ti přijde na pohřeb", vzpoměl si na slova starého kapitána, který byl už také po smrti. Zůstal sám.   Sám z jejich malého mužstva na nevelké placetnici. Celou loď napadla neznámá nemoc. Nic co znali proti ní nepomáhalo. Po týdnu, kdo nezemřel na ni, toho, vysíleného, spláchly vlny. John byl posledním mužem. Stál vzpřímeně a hrdě u kormidla ... a bojoval. ***   Přes palubu se nečekaně převalila velká vlna, snad pětimetrová. Naštěstí se držel kormidla pevně, jak klíště řekl by, ale to rčení se na moři nepoužívá.   "Ohó! Moře! Mě jen tak nedostaneš", křikl do chladných vln. Poseidon tedy rozbouřil moře ještě víc svým trojzubcem. Další vlna se převalila přes palubu, snad ještě daleko větší než ta první a námořník slyšel smutek praskotu předního stěžně. Byl chlap ale plakal, jeho loď, jeho láska, jeho život ... umírá....   Plakal a jeho slzy kulaté a slané byly k nerozeznání od kapek mořského příboje. Pak se loď rozlomila vedví. John prohrál svůj boj a odevzdaně čekal na smrt. Loď se začla potápět. Nezvratně. Zavřel oči a obestřel jej klid. ***   Poseidon se zhrozil, "Co jsem to pro Dia udělal?!?!" ***   Druhý den bylo moře klidné. John se probral z bezvědomí na jakémsi voru poblíž zeleného ostrova. Slunce ležérně osvětlovalo pablesky z rozhoupané hladiny nízké palmy. Ráj, blesklo mu hlavou. Ne já žiju oddechl si, to když na kraji voru objevil malý lístek. Přeci by mu Zeus nepsal na papír, ale poslal by andělské posly. ***   Na papírku stálo jen: "Promiň spletl jsem se....Poseidon"

---