Člověk je tak směšný

Vím co chceš říct,mlčím,cítil jsem už tolikrát.Mlčím a chci se nechat unášet sny.Aspon ještě na chvíli.Na kratinkou chvíli,než opět procitnu,a ty tam budeš stát,a já se ti budu dívat do očí.Hlubokých modrých očí.Člověk je tak směšný.Když stojí sám,a neví.Když

mlha před ním je jen zdánlivý odraz skutečnosti,a on nechce vědět.Bojí se poznání,chrání si svoje sny,tam,hluboko v sobě.Když doufá,bojuje,modlí se.Poslouchá ozvěny,hraje si s hvězdami a topí se v nekonečném prostoru bytí.Člověk je tak směšný.