Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePár řádek aneb básnička z kanclu :-)
06. 08. 2006
0
0
637
Autor
Marie Ars Mantiová
Dívám se z okna kanceláře,
počasí není jak na jaře.
Ochladilo se na stupňů sedm,
kdosi říká: „Tady je zima, ehm.“
Dokonce prší, kapky padají z nebe
a já stále cítím - Tebe.
Tebe ve své přítomnosti,
teď nech stranou ty něžnosti.
Stromy začínají kvést,
vzdávají tak teplu čest.
Domečky různě zbarvené,
bříza kvete trávo-zeleně.
Poštolky létají jako splašené,
hnízdečko mají zřejmě slaměnné.
Vidím jet vláček po kolejích,
mráčky se honit po nebesích.
Jaká to krása pozorovat krajinu,
když v lese nemůžeš utrhnout malinu.
„Proč utrhnout nesmím ji?“
„Uvažuj, musí uzrát ti.“
„Aha, pravda pravdoucí,
zelená není žádoucí.“
Tím asi už pro dnešek končím,
s tou krásnou krajinou právě se loučím.
počasí není jak na jaře.
Ochladilo se na stupňů sedm,
kdosi říká: „Tady je zima, ehm.“
Dokonce prší, kapky padají z nebe
a já stále cítím - Tebe.
Tebe ve své přítomnosti,
teď nech stranou ty něžnosti.
Stromy začínají kvést,
vzdávají tak teplu čest.
Domečky různě zbarvené,
bříza kvete trávo-zeleně.
Poštolky létají jako splašené,
hnízdečko mají zřejmě slaměnné.
Vidím jet vláček po kolejích,
mráčky se honit po nebesích.
Jaká to krása pozorovat krajinu,
když v lese nemůžeš utrhnout malinu.
„Proč utrhnout nesmím ji?“
„Uvažuj, musí uzrát ti.“
„Aha, pravda pravdoucí,
zelená není žádoucí.“
Tím asi už pro dnešek končím,
s tou krásnou krajinou právě se loučím.