Jen tak ...

V čem? No, přece v tom, aby nemysleli ustavičně jen na to špatné, ale našli si nějakou zábavu, odreagování, koníčka, prostě cokoli, při čem by na svá trápení či nepříjemnosti z větší části pozapomněli.

ok..tak tedy ptám se na tvůj důvod umístění tohodle sem..to by nám mohlo pomoci..v čem myslíš že má tohle "dílo" hodnotu i pro ostatní?

Mě jde v podstatě jen o to, co změnit, co dělám správně, co naopak špatně. I z toho důvodu jsem zaregistrována na více podobných serverech, abych měla kritických či naučných poznámek co nejvíce.

olrajt, je to fajn se takhle vypsat..ale neni fajn tohle davat na literarni server jako dilo, ktere ma neco rict jinym, a chtit hlubsi kritiku..nicmene.. kazdeho veci..

Dobrá, když chceš obhajobu... Ten článek vznikl shodou náhod, původně jsem neplánovala nic takového napsat. Deníček to opravdu není. Jak je tam uvedeno, byly prázdniny a nudila jsem se. Shodou okolností mne tehdy opustila má láska a přemýšlela jsem nad životem. Byla to první velká láska a pak přišlo velké zklamání. Cítila jsem se hrozně osamocená, proto je na koncu zmínka o domácím mazlíčkovi. Pár měsíců po rozchodu jsem si pořídila kocoura a hned mi bylo lépe, už jsem se necítila tak sama. Péče o kocourka mi zabírala spoustu času a na špatné myšlenky nebyl čas.

ne, spíš bych -když už- čekal něco jako obhajobu, vysvětlení, aspoň něco... !!tak se nikam nedostaneš.

want a reply..

přemýšlím kam tohle díklo zařadit.. na začátku deníček (i když možná ne, když to nezačíná úslovím "milý deníčku") jisté slečny Marie Ars blablabla, která má život veskrze nudný, jak ostatně sama říká, což ovšem čtenáře až tak nezajímá (i když její deníček možná ano) postupné prolnutí- skrze popis zdravotních&počáskových obtíží do tématu nejokecávanějšího v kuloárech zdejších filosofických klubíků mladých, kteří zdá se přišli na to, že žijí.. (přiznávám se že jsem chtěl použí slovo sprosté, a tedy "kurva" ke zdůraznění objevení téhle "ameriky" nicméně si odpustím,. jsem přeci slušný chlapec. a vy si ho tam případně někam domyslete, slečno Marie). no ten život. je to boj a tak no, to víme, vlastně - všichni to říkaj. možná si to někde slyšela, možná si to vymyslela sama - což je teda asi pech, zjistit teď že to říká každej, každopádně, všichni to ví, a to co ne, na to příliš zvědaví nejsou.. ale uplnej konec protknuty "radami do zivota" me uprimne rozesmal, za coz udeluji autorke jiste zaslouzeny tip, pac dneska se to nepovedlo jeste nikomu. dekuji&loucim se:-) doufam ze neni kritika delsi nez dilo.