Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBLÁTO A KREV
12. 05. 2008
0
0
2185
Autor
fungus2
Přímé pokračování povídky Nebe nad Sommou-12 Část první.
Otřesený poručík Robert Fantes seděl v kokpitu zdeformovaného letadla, které se nacházelo zaklíněné v kráteru. Nejdříve pomalu začal hýbat hlavou, pak rukama, aby současně zrakem přehlédl nejbližší prostor. Potom se pomalu odpoutal od sedačky, načež se vysoukal z kokpitu. Vzápětí dopadl na dno kráteru, přímo do velké hnědé louže. Několik vteřin v ní strnule ležel a zároveň ke svému zděšení spatřil vedle sebe nafouklé mrtvé tělo. Rychle vstal a několika dlouhými skoky doběhl k jedné straně kráteru. Na ní se přitiskl a s rozbušeným srdcem se zaposlouchal do střelby. Pak pomalu začal lézt k okraji kráteru. Zcela přitisknutý se opatrně zadíval přes nerovný terén a spatřil dvojici v šedivých uniformách, jenž se přibližovala přikrčeně ke kráteru. Vyděsil se a sjel do blátivého dna. Rychle se však vzpamatoval a vytáhl z pouzdra kolt.
„Bože můj. Voni mě zabijou!“ řekl si a přemístil se za rozbitý letoun. Přikrčil se rozklepaný za zdeformovanými křídly s ukazováčkem na spoušti své zbraně.
„To je můj konec,“ pomyslel si. Zároveň přes změt drátů a plátna spatřil dva německé vojáky, jak přikrčeně doběhli ke kráteru. Oba zalehli a zadívali se před sebe. Viděli však jen rozmlácený letoun. Poté sklouzli do kráteru, což Fantes pozoroval. S mrazením v zádech měl napřaženou ruku, v niž svíral kolt. Ta se mu chvěla, přesto zbraň zalícil na jednoho Němce a vzápětí stiskl spoušť. Třeskl výstřel a přes hlaveň i obláček dýmu postřehl, jak voják sebou cukl. Přitom bolestně vykřikl a klesl do bahna. Druhý Němec pohotově zalehl, načež nadvakrát vystřelil k letadlu. Fantes též dvakrát vypálil, ale vojáka minul. Ten se převalil do strany a opět stiskl spoušť pušky. Fantes vystřílel zbylé náboje v otočném bubínku, aby náhle pocítil bolestné štípnutí v levém rameni. Vykřikl a převalil se na záda a poté po nerovném povrchu sjel do louže. Sotva se v ní ocitl, tak zahlédl běžící postavu s napřaženou puškou, na které byl bodák.
„Teď tě probodnu ty hajzle anglická!“ vykřikl voják. Fantes vytřeštil oči hrůzou a zároveň si uvědomil, že stále drží v pravé ruce kolt. Pravou rukou udělal prudký pohyb, kterým mrštil zbraň. A ta zasáhla vojáka přímo do obličeje. Němec vykřikl a levou rukou se chytl za obličej. Toho Fantes využil a levou nohou kopl do pušky, čímž jí vojákovi vyrazil. Hbitě se postavil, zatímco Němec vytáhl dlouhý nůž. Fantes se rychle shýbl pro větší kus dřeva, ale ve stejný okamžik voják provedl prudký výpad. Včas však uskočil a to přímo k pušce. Přitom prudce mrštil dřevo na protivníka, kterého zasáhlo do levého boku. Poté uchopil pušku, zadíval se do obličeje vojáka a s napřaženou puškou udělal dlouhý krok. Zároveň se ho pokusil prudkým pohybem bodnout, ale Němec pozadu uskočil, avšak zakopl o kus ulomeného křídla a ztratil rovnováhu. Fantes k němu hbitě přiskočil a zabodl mu hrot bodáku do hrudi. Voják zařval, upustil dýku a za bolestného jekotu zůstal ležet. Rozklepaný Fantes na něho zkoprněle hleděl neschopen jakéhokoliv pohybu. Uniforma se v místě bodnutí začala barvit do ruda a oblek vojáka počal postupně tmavnout.
„Na co čekáš!?“ vyhrkl bolestně Němec, jemuž začal téct pramínek krve z úst.
„Ne, ne…“ soukal ze sebe Fantes a zahodil pušku ze zakrváceným bodákem. Zraněný už bolestí řval, zatímco on přes okraj kráteru postřehl blížit se skupinku německých vojáků. Vrhl se opět k letadlu, odmontoval kulomet a přitom ve vnitřku kokpitu našel rozházené plné kulaté zásobníky. Bledý v obličeji a s potem ve tváři, se s kulometem v rukách plížil k okraji kráterů. Přitom se snažil nevnímat křik raněného a o chvíli později levou rukou přidržoval kulomet těsně nad blátivým povrchem. A ze zatajeným dechem hleděl přes jeho horní část na postavy v šedivých uniformách.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI