Dopis na rozloučenou...

Cítím, jak je život krátký
a každou chvíli někdo umírá.
Když i já sama strkám hlavu do oprátky,
když i já sama ty dveře zavírám.
Až stolička spadne, bude konec asi.
A neuslyším už nikdy zpívat ptáky.
A neuvidím ty krásné zlaté vlasy,
co zdobili mu tvář, a oči jeho taky.
Potom smrt zahalí celý svět i tebe
a černým pláštěm obejme mě noc.
Vím, že už nikdy nezahlédnu nebe
a taky slunce, co měla jsem ráda a moc.
A teď když píšu tyto řádky,
jen slané slzy skrápějí mou skráň.
Lze jenom říct, jak je život krátký,
milovala  jsem, a proto umírám.