Stýzkání po Příbrami

Marně zavírám oči pokouším se vzpomínat Ten čas je dávno někde jinde Tyčinka rozhazuje svou vůni Stejně jako kdysi v těch dobách Kdy jsem nenáviděl to hornický město Ta doba už je pryč Z fotek můžu sestavovat historii Můžu se vrátit i fyzicky na ta místa Zakroutit prstem říct zázračný slovo A smích je tady stejně jako kdysi v těch dobách Cesta do kopce se žlutou boudou A z kopce k žlutý boudě A skrz tunel zelenejch větví A kolem večerky A na lavičkách kouří každá plíce A v domě s obrázky mi je krásně A teplo mě tam naplňuje A já cítím jak čas stojí Vyprávím si pohádky o vršku s velkým domem Za ním jsou lesy s trpaslíky A v trávě si hrají pařezy A je sníh a v tom sněhu stopy Oheň a zima a úsměv na rtu A přízračná jasnost nejasných věcí a naopak To místo jsem zanechal v dálce Mé slzy prahnou po tom místu Jsem člověk, bohužel A nedoděláno zůstalo vše co jsem začal A tvář je pokapána voskem A na jazyku cítím vůni čaje A naproti je spousta starých knih A po schodech pod velkým domem Vyjdu na ulici a dám se vpravo A zahnu a jdu a dýchám Nemám čas protože čas nelze vlastnit A po silnici jezdí autobusy Cesta domů Tisíce momentů promarněno Ráno moudřejší večera Večer vhodnější rána A po silnici jezdí autobusy A já cestoval domů S Vaškem Kasalem A nechal sem to všechno tam A mám to i s sebou A možná mi je z toho zima ...

---