Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChtěla bych....
26. 03. 2001
5
0
4069
Autor
Kytička
Snad už odcházím od smutku...
Navždy_Tvůj
10. 10. 2002
No já si "svou pohádku" představuju trošku jinak...ale přesto s jistou částí souhlasím. No hlavně aby to ti dva tam nade mnou dělali pořádně. :-)
Blaznivkaaa
01. 03. 2002Miroslawek
12. 06. 2001Litochowitz
30. 05. 2001
Sluníčko hřeje, lechtá na lístečkách a popotahuje Tě ke květu, viď? :o))))
Že by nějký škůdce na zahrádce? nebo Merle nevyplel a nenačechral kořínky??? Merle Ty to nějak flákáš :o)))
Kyti: drž se slunce... to ti ukazuje směr a táhne tě nahoru... a na zahradníky se vykašli.... ať z tebe není skleníková choulostivka :-))
Eter: flákám se, ale umím si to okecat :-)))
Kytičko, nevzdychej už běžím s tím kyblíčkem a voděnkou abys nám nevzdychala žízní :o))))
Eternal: mě jde líp strašení, když hrozím recitací svojí poezie :-)))
Kyti: neboj se... pojď k nám... my ti nic.. BU BU BU!!!
Eterna+ Merle: Možná mě na chvilku vystrašíte..., ale já se nedám!!! Už budu jen kvést, ne vadnout, takže nemáte šanci :-))
Kytičko, tak já si vezmu kyblíček a bu Tě zalévat vodou, abys lépe kvetla a neuvadala a Merle si vezme lopatičku a bude lopatičkou odhánět škůdce a plevel a pěkně pečovat o Tvé kořínky, co říkáš?
A ty bys krásně kvetla a voněla pro radost nejen nás, ale všech :o) A žádné strašení :o)
Merle, to koukáš, jak jsem z toho vybruslil :o))
Boj se boj květeno, paladin s věčným spojili své síly a budou Tě po večerech strašit :o))))
Merle, vezmeme si prostěradna na to strašení? :o))))
strach je jen tvůj... ten si přinášíš sama...
a bez strachu je všechno jiné... je to jiný svět
Každý sní o pohádce, o ideálech o princích a princeznách... a já se ptám, je někdo připraven tu pohádku žít a vnímat? většina by mi odpověděla ANO já jsem, jsem jsem!
a až jednou ta pohádka přijde, zase provedou nějakou hlopost a z pohádky je noční můra, která marně tluče na žárovku a straší..
A proto tvrdím, že jediná pohádka, kterou jsme schopni žít a vnímat je náš život a né ty zázraky, které jsou tak vzácné, převzácné, že je ani neudržíme chvilku při sobě.
Máme schopnosti i prostředky si ze svého života udělat pohádku, nebo ne? proč spoléhat na nějaké zázraky, nebo kouzelné lidi, kteří nám to přinesou až pod nosánek?
za smutnou čistotu a vyjádřené přání dávám Tip