Báseň na motivy pověstí o bílém hadu v sedmi slokách napsaná

půl roku tomu je co jsi mne opustil dům se nám rozpadl v ruiny proměnil sama teď žiji tu jen smutek zbyl půl roku tomu je co jsi mne opustil sovy mají hnízda v našeho domu zdech ostřice prorůstá podlahou plazí se po schodech ve dvoře uschla třešeň roste na ní mech jen sovy mají hnízda v našeho domu zdech mé šaty mají švy a vrhám stín neboj se mne neboj se rozvalin na kterých roste teď už jen rmen a blín mé šaty mají švy a vrhám stín jen bílý had plazí se po zemi já jsem ten had stín mezi stěnami žena mezi hady had mezi ženami tak jako bílý had plazím se po zemi půjdeš-li kamkoli já půjdu za tebou tělo tvé ovinu vášní a touhou svou nenajdeš místo úkrytu přede mnou kamkoli půjdeš já půjdu za tebou vysoko v horách starý klášter stojí tam jsi se ukryl před vášní a touhou mojí pod zvonem měděným stojíš ve své zbroji vysoko v horách starý klášter stojí okolo zvonu své tělo ovíjím vášní a touhou svou měď zvonu roztavím půl roku mrtva jsem smrti se nebojím vášní a touhou svou nás oba zahubím

---