MOŽNÁ BUDE POZDĚ MĚNIT

*12.6.2000 - další stýskavá... Slibuju, že už se brzy polepším!

Tolik mužů mě zradilo, že si nejsem jistá, jestli jim ještě můžu věřit. I Ty jsi jedním z nich, i když to možná netušíš. Tvoje slova zraňují, protože nenaznačí, jak moc se Ti líbím. Vidím to ve Tvých očích, zatímco mluvíš o běžných věcech, slyším ve Tvém hlase stesk. Tak už si přiznej, jak moc se cítíš sám, tak už mi řekni, že o mne stojíš, protože jinak to nevydržím. Šla jsem dlouho Tvou cestou, ale teď stojím na rozcestí a přemýšlím, kudy se vydat dál. Pohledy Tvých očí mne už nestačí, i úsměvy jsou mi málo a dokonce ani Tvá hřejivá slova již nedokáží zahřát mou duši, která tak dlouho strádala nedostatkem lásky. A tak Ti chci říct, než zbaběle zavřeš dveře a odejdeš navždy, že je to láska, co cítíš a že není slabost projevit své city. Tak Tě prosím, přestaň se bát a vejdi do těch dveří. Čekám za nimi a moc bych si přála, abys to byl Ty, kdo se mi podívá zpříma do očí a řekne: „Jsem tu, abych Tě miloval.“ Ale buď si jistý, že pokud propásneš šanci a příliš zaváháš, může to být někdo jiný, kdo se objeví zčistajasna na mém prahu a najde ten správný klíč. Tak si pospěš, protože až tu bude stát možná už bude pozdě cokoli měnit...

---