Příteli na dlouhou cestu ...

Mgr. Ladislavu Rybovi+ 16.srpna 2006, Strážnice

Jediné boty - sandály a podzim šilhá v týle co po nich - chvíle dozrály teskné i rozpustilé a že těch druhých bylo víc se ve vzpomínce vrací nebylo nic čím bys kdy chtěl ublížit byť jen kuřeti můj bože nemáš ponětí jak bolí když se ztrácí kdo měl tu být až navěky z pár metrů dnes tak daleký jediné boty - sandály v portmonce průvan bouří že vyztrácel i mince z ní co po nich - mysl touží když vzpomenout si na ten čas kdy smíchu recidiva nám uvolnila napětí a sílu dala - pro děti je den tak proč se stmívá? nelámu hlavu naboso se dá jít travou sněhem mít boty - nač - jsou k ničemu nám za tím druhým břehem vzdech okřídlený poslední kde tančí s motýlama mám nohy - ještě smějí jít na dlouhou cestu pohladit jdu bosá - vzpomínkama ...

---