Čekám

Tepe mi, někde mezi plícemi, šelest, šepot, zurčení, karnevalový pochod ulicemi měst. A mé stydící se plíce, jako měchy, vzdychají a rozpustile dmou se mezi břehy všeplynoucí řeky, kde snídají se moje střídaně s přesnídávkami a obědy. A v nohou, těch osamělých sloupech neklid, únava i vzdor. Ruce zmatené je hladí na vlnách dovádí chodidel, zvědavě míří nad ponor. A teplo z hvězd v očích se s touhou sráží, tak jako tvůj dech v mých přerušených snech i jako vlaky na nádraží bolestné katastrofy. Milenec čekající na schodech.

---