Jenom výlev

bez diakritiky, omouvam se, ale neumim to, a jak slova plynou nemyslim na carky:)

Suse mi voni kvety romanu, toho, kterym se zrovna prokusavam v promarnene touze neuznaneho milence. Vidim svet jinak a ted uz to vim, a zitra zase. Kazdy den ma jinou barvu. Vis ? A ono nejde tak, jako o tu barvu, o ten nadech a ten zustava stejny. Nekde uprostred toho meho ja je neco, na co reaguju..a nadech je stejny ikdyz se barva meni denne. Ale to uz sem rekl. Opakuju se zamerne a to jenom proto, abych se ujistil o tom, ze ma vlastni pravda je opravdu ma...a ne neci...ale ma a prece volna jak verse plynouci stovkami vlaken z me hlave a jenom je zachytit..zachytit a spoutat..a pak se ztraceji. Barva se meni jenze i nadech se vytraci a zustane jen stopa, ale uz to neni nadech. Ten, ktery vzdy zustava sejny. Nezmenl se, jen vycpi.

---