Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJá ... já ... já
20. 08. 2006
0
0
462
Autor
neverna_mrcha
Já...já...já
Já...já...já
zase já mám strach ze zítřku,
co se zase stane,
pronásledovat hrůza mě nepřestane.
Já...já...já
zase já, musím utákat před vlnou obvinění,
stejně to tak vůbec není.
Nakonec po dlouhé hádce
proměná se zase v zrádce
a jedna rána druhou kryje
div mě málem nezabije.
Já...já...já
zase já léčím svoje bolavé rány,
venku poletujou vrány
a já jim závidím tu pohodu a klid,
že nikdo nemůže je zbít.
Já...já...já
zase já, po utrpení se snažím nějak zabít čas,
ale všichni mě nechají zas Petrovi napospas.
Já...já...já
zase já debil vzpomínám, jak mi bylo když jsme byli spolu,
byla jsem blízko nebe,
ale teď jsem musela udat právě Tebe.
Já...já...já
zase já, musela trpět 4 roky,
měla jsem strach slyšet jenom kroky,
bála jsem se pěsti, noh, nebo jenom když byla natažená ruka,
to mě porážela silná muka.
Já...já...já
zase já nespala a přemýšlela do noci
a stejně mi nebylo pomoci.
Už jenom ta představa, že vylezu z postele ráno ven,
a to, že jsi mě zmlátil nebyl jenom sen, mě dostane ještě víc
a raději neříkám už vůbec nic.
Jenom se začnu zabývat většími ranami
a oči se mi zalijou slzami.
Já...já...já
jneom já si za všechno mohla,
že jsem se na nic bezmohla.
Z policie mám strach po tom co mi udělali ještě teď,
zkrátka nemám je ráda,
zavřeli mi ne jednoho kamaráda.