laska jako cesta

Láska je jako cesta obklopená růžemi. U samého počátku nás oslní svými nádhernými květy a tak na ní s chutí vstoupíme. Jak postupujeme, začáme si všímat i trmů, ale mnohé z nich dokážeme tolerovat a nekteré si i oblíbíme. Některé v nás však mohou bodat a způsobovat neskutečnou bolest. ale my přece jenom pořád jdeme za květy a trny se snažíme nevnímat. Když už je trnů přespříliš, stojíme před velkou volbou, buď utéci z cesty, kde je pouze mrtvá půda a neúrodná pláň kam jen dohlédneme. Další možnost je jít stále dál a postupně pod ranami od trnů zemřít. Poseldní možnost je, tyto trny zkusit vytáhnout a jít po cestě vytrvale dál. sice při vytahování každého trnu cítíme ještě větší bolest, ale jakmile už jsou venku, mohou se rány uzdravit. Jizva sice zůstane, ale i tak může cesta znovu rozkvést  v plné své kráse.

Ale, co by byla růže bez trnů?