Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSVĚT ZA ZDÍ-13
26. 05. 2008
0
0
1043
Autor
fungus2
Část třináctá
Jezdce střídavě osvětlovaly sluneční paprsky a nebo na ně dopadaly kapky deště. Asim s bojovníky byl ve střehu, protože se nacházeli na území barbarského kmenu.
„Stejně si myslím, že už vo nás vědí,“ pronesl Asim.
„Oro je zatím v klidu. Už by je dávno zmerčil a dal by nám to najevo,“ řekl Imar, který se zadíval na dravce. Ten kroužil před nimi a ukazoval jim kudy mají jet.
„Spadne mi kámen ze srdce, až zase uvidíme ty kůly s napíchnutýma hlavama a zůstanou nám za zádama,“ mínil Asim.
„Jestli na ty barbary narazíme, tak nám všem hrozí, že naše hlavy na těch kůlech skončej,“ zkonstatoval Imar.
„Tak to bych nerad. Kvůli tomu jsme sem nejeli.“
„Dostali jsme se už daleko. Ani sem v to moc nevěřil, když jsme se dostali za tu zeď.“
„Nevěřil? Ty který si takový voptimista?“
„I můj optimismus má svý meze.“
„Snad nedosáhne jedný tý meze. Cválá sem jeden muž z hlídky,“ řekl Asim, který v dálce uviděl tryskem jedoucího koně. Netrvalo to dlouho a jezdec k nim dojel.
„Co se děje?“ zeptal se ho Asim.
„Veliteli, zabili jsme jednoho muže. Druhý stačil ujet. Sledovali nás delší čas.“
„A je to tady! Vrať se ke svýmu druhovi na hlídce. A buďte neustále střehu!“
„Ano veliteli!“ pronesl muž a rychle s koněm odcválal pryč.
„Asi nám ani nepomůže, že poslední dva jezdci zahlazujou za náma stopy,“ mínil Asim.
„Zažijeme zase nějaký to vzrušení,“ řekl Imar.
„Ani vo něj nestojím.“
„Já taky ne. Ale co můžeme dělat?“
„Aspoň zrychlíme!“
Početná skupina jezdců se záhy rozjela rychlejším tempem za dravým ptákem, který poletoval nad krajinou před nimi.
Nebe se rozjasnilo a slunce se naplno rozzářilo. Nikdo však s mužů na koních klubající se modrou oblohu nevnímal. Za to si však všichni všimli, jak Oro náhle začal nad nimi kroužit a vydávat výstražné zvuky.
„Je zle! Barbaři jsou někde na blízku!“ vyhrkl Asim.
„Ale kde?“ otázal se Imar.
Ve stejný okamžik se zezadu velkým tryskem k jezdcům přihnala dvojice mužů na koních. Ta hned dojela k Asimovi a Imarovi.
„Veliteli! Za náma jede velký počet jezdců. Jsou to ty barbaři!“ sdělil jim jeden z nich.
„Svolejte rychle vostatní muže z hlídek! A tryskem za Orem!“ vykřikl Asim, načež jeden z bojovníků začal troubit přerušovaně na lesní roh.
„Jak jim chceš ujet?“ zeptal se Imar.
„Určitě svý koně hnali tryskem k nám. A pokud to bylo z velký dálky, tak budou unavený. Vod tý chvíle, co ujel naší hlídce ten jeden, tak uplynulo několik hodin. Naši koně vydrží dýl rychlý tempo.“
„Doufejme, že dovopravdy přijeli z velký dálky.“
Brzo se k tryskem jedoucí skupině přidalo několik dvojic jezdců a všichni poté ostrým tempem pokračovali v jízdě krajinou, nad níž se začaly zase pozvolna stahovat mraky.
„Stejně si myslím, že už vo nás vědí,“ pronesl Asim.
„Oro je zatím v klidu. Už by je dávno zmerčil a dal by nám to najevo,“ řekl Imar, který se zadíval na dravce. Ten kroužil před nimi a ukazoval jim kudy mají jet.
„Spadne mi kámen ze srdce, až zase uvidíme ty kůly s napíchnutýma hlavama a zůstanou nám za zádama,“ mínil Asim.
„Jestli na ty barbary narazíme, tak nám všem hrozí, že naše hlavy na těch kůlech skončej,“ zkonstatoval Imar.
„Tak to bych nerad. Kvůli tomu jsme sem nejeli.“
„Dostali jsme se už daleko. Ani sem v to moc nevěřil, když jsme se dostali za tu zeď.“
„Nevěřil? Ty který si takový voptimista?“
„I můj optimismus má svý meze.“
„Snad nedosáhne jedný tý meze. Cválá sem jeden muž z hlídky,“ řekl Asim, který v dálce uviděl tryskem jedoucího koně. Netrvalo to dlouho a jezdec k nim dojel.
„Co se děje?“ zeptal se ho Asim.
„Veliteli, zabili jsme jednoho muže. Druhý stačil ujet. Sledovali nás delší čas.“
„A je to tady! Vrať se ke svýmu druhovi na hlídce. A buďte neustále střehu!“
„Ano veliteli!“ pronesl muž a rychle s koněm odcválal pryč.
„Asi nám ani nepomůže, že poslední dva jezdci zahlazujou za náma stopy,“ mínil Asim.
„Zažijeme zase nějaký to vzrušení,“ řekl Imar.
„Ani vo něj nestojím.“
„Já taky ne. Ale co můžeme dělat?“
„Aspoň zrychlíme!“
Početná skupina jezdců se záhy rozjela rychlejším tempem za dravým ptákem, který poletoval nad krajinou před nimi.
Nebe se rozjasnilo a slunce se naplno rozzářilo. Nikdo však s mužů na koních klubající se modrou oblohu nevnímal. Za to si však všichni všimli, jak Oro náhle začal nad nimi kroužit a vydávat výstražné zvuky.
„Je zle! Barbaři jsou někde na blízku!“ vyhrkl Asim.
„Ale kde?“ otázal se Imar.
Ve stejný okamžik se zezadu velkým tryskem k jezdcům přihnala dvojice mužů na koních. Ta hned dojela k Asimovi a Imarovi.
„Veliteli! Za náma jede velký počet jezdců. Jsou to ty barbaři!“ sdělil jim jeden z nich.
„Svolejte rychle vostatní muže z hlídek! A tryskem za Orem!“ vykřikl Asim, načež jeden z bojovníků začal troubit přerušovaně na lesní roh.
„Jak jim chceš ujet?“ zeptal se Imar.
„Určitě svý koně hnali tryskem k nám. A pokud to bylo z velký dálky, tak budou unavený. Vod tý chvíle, co ujel naší hlídce ten jeden, tak uplynulo několik hodin. Naši koně vydrží dýl rychlý tempo.“
„Doufejme, že dovopravdy přijeli z velký dálky.“
Brzo se k tryskem jedoucí skupině přidalo několik dvojic jezdců a všichni poté ostrým tempem pokračovali v jízdě krajinou, nad níž se začaly zase pozvolna stahovat mraky.
KONEC TŘINÁCTÉ ČÁSTI