Motylek

myslim, ze louceni , at uz s kymkoliv ci cimkoliv co mame radi neli vic, boli nejvic ze vsech bolesti.. protoze to slovo samo o sobe je bolest a kdyz jsem to skladalo, zrovna jsem se s jednim pro me dulezitym clbrdou loucila..

... jsem motylek, co pristrihli mu kridla, ktera tak touzila poznat stastny svet, jenze ted nemuze, nemuze odletet... Chtel poznat, jak chutna pohlazeni jinych dlani, nevedel, nevedel, jak ho to zrani... Motylek ted uz vi, ze nekdy to za to nestoji.. Motylek srdicko ma plne trapeni, vi, jak tezke je louceni. Motylek nechce, nechce nikam pryc.. silny je jeho chtic. Motylek srdicko poslechl uz tolikrat a vzdycky se zklamal, uz mockrat mu jeho jemnoucke ja, jiny zlamal... Motylek ma v ocich slzicky, co kanou a kanou.. nesmi zas rict Na shledanou. Motylek musi , musi rici sbohem... neni to jednoduche vse skoncit jednom slovem. Motylek zustava sam , tak opusteny sam ve svych citech polapeny. Motylek ma city, jen jsou tak zranene... uz neveri ve sve svety vysnene.. Tak konci motylek polapen v siti.. bez vsech svych nadeji ted vi, ted uz konecne vi, ze na svete nejhorsi je louceni..

---