Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePARALELNÍ SVĚT-40
02. 06. 2008
0
1
1021
Autor
fungus2
Část čtyřicátá
Noční oblohu zakrývala oblačnost a krajinou ponořenou do tmavé tmy supěl nákladní vlak tažení parní lokomotivou. Nad tratí se vznášel rozplývající se dým vycházející z komínu, který však pro tmu nebyl vidět. Dobře jej však viděl nadporučík Mirek Vincent. Ten seděl ve vozidle, co letělo nad železniční tratí. Přitom upřeně hleděl na monitor, který byl umístěn na palubní desce. A na jeho obrazovce měl zobrazený vlak, tak jakoby byl den.
„Pane podplukovníku, jsem už za tím vlakem,“ sdělil do mikrofonku, který mu vedl od naslouchátka v uchu.
„Dobře. My už jedeme po tý silnici, co vede poblíž trati. Zatím vlak nevidíme. Nespěchejte pane nadporučíku, máme dost času. Po týhle silnici několik hodin nikdo nepůjde ani nepojede. Tak budeme mít dost času ty bedny sesbírat,“ uslyšel v naslouchátku hlas podplukovníka Michala Novotného. Ten jel v nákladním autě spolu s kapitánem Janem Skácelem. Všichni tři pečlivě naplánovali akci, během níž hodlali z jednoho vagonu ukrást bedny se zlatem a cennostmi, které němečtí okupanti odváželi do Německa. Plánováni akce jim umožnila sonda, co dokázala proniknout na určitou dobu do budoucnosti na několik dní. A tak na trati, po niž jel nákladní vlak, našli vhodný úsek, kde nehrozilo, že by jejich akci viděli nějací náhodní svědci.
Nadporučík svíral v rukou místo volantu knipl a pomalu se s letícím vozidlem dostával nad vagony. Současně se pozorně díval na druhý monitor, na kterém se mu rentgenovým viděním zobrazovaly vnitřky vagonů.
„Už jsem nad tím vagonem, kde jsou ty bedny. Stráže nejsou přímo u nich. Je to přesně tak, jak jsme viděli na záběrech sondy. Jdu vyříznout otvor ve střeše,“ řekl. Pak svůj pohled upřel na první monitor, kde měl zobrazenou střechu. Vzápětí stiskl jedno z tlačítek a ze spodku automobilu vylétl neviditelný paprsek. Na monitoru ho však viděl ve žluté barvě, přičemž počal pohybovat joystikem, co byl nad oním tlačítkem. Po chvíli se ve střeše objevil otvor. Současně s tím stiskl druhé tlačítko a na vyříznutý otvor dopadl další neviditelný paprsek. Na monitoru jej opět viděl a měl modrou barvu. Žlutý paprsek vypnul a poté začal s automobilem letět rychle pryč od vlaku, přičemž pod ním onen paprsek nesl vyříznutou část střechy. Ta zanedlouho skončila pod hladinou blízkého rybníka a nadporučík se opět vrátil nad onen vagon.
„První fáze proběhla úspěšně. Jsou tam vopravdu čtyři bedny. Vytáhnu je a dám je na silnici,“ hlásil do mikrofonku.
„Dobře. Už vidím v dálce vlak,“ sdělil mu podplukovník, jenž stál u silnice a díval se laserovým dalekohledem do noční krajiny. Ve stejnou chvíli nadporučík stiskl tlačítko a na obrazovce monitoru viděl, jak široký modrý paprsek dopadl na ony bedny. Ty vzápětí vynesl z vagonu a zanedlouho se mu je podařilo přenést na silnici.
„Fáze dvě úspěšně provedena! Chtěl bych vidět, jak se budou Němčouři tvářit, až zjištěj, že jsou ty bedny pryč,“ řekl s úsměvem Vincent.
„Proskočí vzteky!“ řekl kapitán Skácel.
„Jedeme k těm bednám! Je to výborný! Musím to zaklepat, zatím to šlo jako po másle!“ mínil podplukovník Novotný.
„Bylo to celkem jednoduchý. Technika neselhala a já také ne,“ zkonstatoval nadporučík Vincent. Přitom přistál s vozidlem u beden, k nimž jelo nákladní vozidlo s podplukovníkem a kapitánem. Akce se zdála úspěšná, ale nikdo z trojice mužů netušil, co se v brzké době seběhne.
„Pane podplukovníku, jsem už za tím vlakem,“ sdělil do mikrofonku, který mu vedl od naslouchátka v uchu.
„Dobře. My už jedeme po tý silnici, co vede poblíž trati. Zatím vlak nevidíme. Nespěchejte pane nadporučíku, máme dost času. Po týhle silnici několik hodin nikdo nepůjde ani nepojede. Tak budeme mít dost času ty bedny sesbírat,“ uslyšel v naslouchátku hlas podplukovníka Michala Novotného. Ten jel v nákladním autě spolu s kapitánem Janem Skácelem. Všichni tři pečlivě naplánovali akci, během níž hodlali z jednoho vagonu ukrást bedny se zlatem a cennostmi, které němečtí okupanti odváželi do Německa. Plánováni akce jim umožnila sonda, co dokázala proniknout na určitou dobu do budoucnosti na několik dní. A tak na trati, po niž jel nákladní vlak, našli vhodný úsek, kde nehrozilo, že by jejich akci viděli nějací náhodní svědci.
Nadporučík svíral v rukou místo volantu knipl a pomalu se s letícím vozidlem dostával nad vagony. Současně se pozorně díval na druhý monitor, na kterém se mu rentgenovým viděním zobrazovaly vnitřky vagonů.
„Už jsem nad tím vagonem, kde jsou ty bedny. Stráže nejsou přímo u nich. Je to přesně tak, jak jsme viděli na záběrech sondy. Jdu vyříznout otvor ve střeše,“ řekl. Pak svůj pohled upřel na první monitor, kde měl zobrazenou střechu. Vzápětí stiskl jedno z tlačítek a ze spodku automobilu vylétl neviditelný paprsek. Na monitoru ho však viděl ve žluté barvě, přičemž počal pohybovat joystikem, co byl nad oním tlačítkem. Po chvíli se ve střeše objevil otvor. Současně s tím stiskl druhé tlačítko a na vyříznutý otvor dopadl další neviditelný paprsek. Na monitoru jej opět viděl a měl modrou barvu. Žlutý paprsek vypnul a poté začal s automobilem letět rychle pryč od vlaku, přičemž pod ním onen paprsek nesl vyříznutou část střechy. Ta zanedlouho skončila pod hladinou blízkého rybníka a nadporučík se opět vrátil nad onen vagon.
„První fáze proběhla úspěšně. Jsou tam vopravdu čtyři bedny. Vytáhnu je a dám je na silnici,“ hlásil do mikrofonku.
„Dobře. Už vidím v dálce vlak,“ sdělil mu podplukovník, jenž stál u silnice a díval se laserovým dalekohledem do noční krajiny. Ve stejnou chvíli nadporučík stiskl tlačítko a na obrazovce monitoru viděl, jak široký modrý paprsek dopadl na ony bedny. Ty vzápětí vynesl z vagonu a zanedlouho se mu je podařilo přenést na silnici.
„Fáze dvě úspěšně provedena! Chtěl bych vidět, jak se budou Němčouři tvářit, až zjištěj, že jsou ty bedny pryč,“ řekl s úsměvem Vincent.
„Proskočí vzteky!“ řekl kapitán Skácel.
„Jedeme k těm bednám! Je to výborný! Musím to zaklepat, zatím to šlo jako po másle!“ mínil podplukovník Novotný.
„Bylo to celkem jednoduchý. Technika neselhala a já také ne,“ zkonstatoval nadporučík Vincent. Přitom přistál s vozidlem u beden, k nimž jelo nákladní vozidlo s podplukovníkem a kapitánem. Akce se zdála úspěšná, ale nikdo z trojice mužů netušil, co se v brzké době seběhne.
KONEC ČTYŘICÁTÉ ČÁSTI