Mysleli jsme

Jakoby ve snu scházíme po schodech dolů

A tváře kolem nevnímáme.

Tleskají nám, odshora až k vchodu,

A netuší, jak moc jim závidíme.

Mysleli jsme, že budem šťastní a svobodní,

Že moudrost světa pochytáme.

Místo toho jsme teď smutní a spoutaní

A přes slzy už skoro nevidíme.

Pryč jsou naše naděje a sny,

Teď začínáme přítomností žít.

Hodnotíme jak užili jsme si ty poslední dny

A jestli lepší nemohly být.

Zkoušíme se opít abychom zapomněli,

Ale zůstáváme bolestivě střízlivý.

Naše srdce jako by po přátelství hladověly,

Ale my už byli pro něj příliš bázlivý.