Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsem to vůbec já??!!
31. 08. 2006
0
0
600
Autor
terezka166
Prázdniny jsou jako čarodějný ostrov. Člověk potká spoustu nových lidí a míst a já jsem se ještě k tomu změnila minimálně o 300%. A jak to všechno začalo??
Píše se den 27.června 2006 a já postávám na pražském letišti a čekám na letadlo směr Paříž. Chystám se na dlouhou cestu ještě za oceán do daleké Kanady. Jedu tam na měsíc a je to vůbec poprvé, co na takhle dlouhou dobu vyrážím sama do světa, takže mě rodiče šli vyprovodit. Mamka začala bědovat, že mě neměli pouštět a že se mi bude určitě stýskat, ale já kupodivu necítím ani špetku strachu z neznámého, ale spíš vzrušení z toho, že konečně budu měsíc žít jinde a bez rodičů, kteří bedlivě střeží každý můj krok. Je čas se jít odbavit, tk nadšeně vytahuji pas a jdu dát rodičovstvu pusu. Mamka pláče, že se mi bude určitě stýskat, ale já už se rychle vzdaluji k odbavovacímu pásu. Naposledy zamávám a hurá najít gate 8 směr pařížské letiště Charles de Gaule. Tušila jsem, že se se mnou něco děje, že se měním, ale v té době jsem netušila, že to bude tak radikální a kolotoč se odletem z pražské Ruzyně začal roztáčet.
V Paříži jsem měla na přestup pouhých 25 minut a lhala bych, kdybych řekla, že mi to nenahánělo strach. Nicméně jsem díky bohu potkala jednoho Slováka, který také cestoval do Montrealu a tak jsme letadlo stihli oba, protože on neletěl poprvé. seděli jsme spolu v letadle, tak nám cesta rychle ubíhala. Bohužel jsme kvůli špatným klimatickým vlivům přiletěli do Montrealu s hodinovým zpožděním a já zmeškala letadlo do mé konečné destinace, do Calgary. Byla jsem opravdu hodně rozzlobená a na leteckou společnost Air France jsem anglicky vychrlila své požadavky a byla jsem až překvapená, kde se moje angličtina takhle vyvinula. Nicméně jsem dostala čtyřhvězdičkový hotel a nejbližší let. Ráno mě dokonce na letiště odvezl taxík.
Do Calgary jsem přiletěla s denním zpožděním a v té době už byl měsíční kurz angličtiny celkem rozběhnut. Na lůetišti mě vyzvedl sám ředitel letní školy s výukou angliny, Wynchemny. Pochválil mě za pohotovost, kterou jsem prokázala při zmeškání letadla už jsem poznávala nové lidi ze všech možných koutů světa. Měli jsme i mladé učitele a krásnější měsíc jsem nezažila. Přiletěla jsem do Kanady jako relativně nesmělá holka a odlétala z Kanady jako nový člověk:-)
teď už je to měsíc, co jsem zpět v Čechách a opravdu pociťuji změny. jinak se dívám na vztahy, na různé situace a prostě na všechno. momentálně mám přítele, jihoameričana a nemůžu si ho vynachválit. Kdy by mě napadlo ještě před dvěma měsíci, že bych mohla mít někdy fungující vztah s někým jiným než s Čechem a že mě přepadají myšlenky, kde si pohrávám s otázkou žít či nežít v jiné zemi??
Píše se den 27.června 2006 a já postávám na pražském letišti a čekám na letadlo směr Paříž. Chystám se na dlouhou cestu ještě za oceán do daleké Kanady. Jedu tam na měsíc a je to vůbec poprvé, co na takhle dlouhou dobu vyrážím sama do světa, takže mě rodiče šli vyprovodit. Mamka začala bědovat, že mě neměli pouštět a že se mi bude určitě stýskat, ale já kupodivu necítím ani špetku strachu z neznámého, ale spíš vzrušení z toho, že konečně budu měsíc žít jinde a bez rodičů, kteří bedlivě střeží každý můj krok. Je čas se jít odbavit, tk nadšeně vytahuji pas a jdu dát rodičovstvu pusu. Mamka pláče, že se mi bude určitě stýskat, ale já už se rychle vzdaluji k odbavovacímu pásu. Naposledy zamávám a hurá najít gate 8 směr pařížské letiště Charles de Gaule. Tušila jsem, že se se mnou něco děje, že se měním, ale v té době jsem netušila, že to bude tak radikální a kolotoč se odletem z pražské Ruzyně začal roztáčet.
V Paříži jsem měla na přestup pouhých 25 minut a lhala bych, kdybych řekla, že mi to nenahánělo strach. Nicméně jsem díky bohu potkala jednoho Slováka, který také cestoval do Montrealu a tak jsme letadlo stihli oba, protože on neletěl poprvé. seděli jsme spolu v letadle, tak nám cesta rychle ubíhala. Bohužel jsme kvůli špatným klimatickým vlivům přiletěli do Montrealu s hodinovým zpožděním a já zmeškala letadlo do mé konečné destinace, do Calgary. Byla jsem opravdu hodně rozzlobená a na leteckou společnost Air France jsem anglicky vychrlila své požadavky a byla jsem až překvapená, kde se moje angličtina takhle vyvinula. Nicméně jsem dostala čtyřhvězdičkový hotel a nejbližší let. Ráno mě dokonce na letiště odvezl taxík.
Do Calgary jsem přiletěla s denním zpožděním a v té době už byl měsíční kurz angličtiny celkem rozběhnut. Na lůetišti mě vyzvedl sám ředitel letní školy s výukou angliny, Wynchemny. Pochválil mě za pohotovost, kterou jsem prokázala při zmeškání letadla už jsem poznávala nové lidi ze všech možných koutů světa. Měli jsme i mladé učitele a krásnější měsíc jsem nezažila. Přiletěla jsem do Kanady jako relativně nesmělá holka a odlétala z Kanady jako nový člověk:-)
teď už je to měsíc, co jsem zpět v Čechách a opravdu pociťuji změny. jinak se dívám na vztahy, na různé situace a prostě na všechno. momentálně mám přítele, jihoameričana a nemůžu si ho vynachválit. Kdy by mě napadlo ještě před dvěma měsíci, že bych mohla mít někdy fungující vztah s někým jiným než s Čechem a že mě přepadají myšlenky, kde si pohrávám s otázkou žít či nežít v jiné zemi??