O kohoutovi

Doprostřed obdivuhodného dvora byla vsunuta spanilá stodola
 s přívětivým kurníkem plným perfektních slepic. Každá ta
slepice vlastnila dvě kuřecí nožky. Neměly kohouta - kohout
 pláchl. Pláchl pryč. Necítil se dost drsnej aby každej den
 vopíchal dvacet perfektních slepic. Jeho cesta vedla skrze
 dokolatáhnoucí se dřevěný a naštěstí děravý plot. Velice rychle
přeběhl pole a šup do hezkého lesa. Tam ho ale čapla ošklivá
liška a povídá. "Když tě pustím splníš mi tři přání." Kohout
přisvědčí dutým zakokrháním a liška ho pustí. Vzápětí už jí
kohout hloubí novou noru pro pět primitivních liščat a zběsilého
 lišáka, který tam s liškou naplno obcoval.

O pět dní později kohout rodinu opustil a zmizel v hlubokém
 hezkém lese. Tam ho ale čapnul otravný medvěd a nasraného
kohouta nesl zpátky k lišce. "Jestli mě okamžitě nepustíš
Tak tě klovnu." křičí kohout na otravného medvěda. Ten ho
tedy pustil a omluvil se svým medvědím způsobem. Poté sedl
na moped a odjel po kančí stezce, která se rýsovala až k její
 další nepřehledné zatáčce za níž už nebyla vidět. Kohout šlapal
 dál hezkým hlubokým lesem a zpíval svoji oblíbenou písničku
"Počkej na mě má milá zastřelím ti jelena.!

A tak ho čapnul jelen. Nic nepomohly výhrůžky poklováním, nic
nářky ani prosby či modlení se k drůběžímu bohu (pták Noh). Jelen
ho sežral i se zobákem ani nemrk. Tak a to je konec milé děti.
Takhle končí kohoutové, kteří nechtějí zůstat doma a píchat slepice.
Nazdar.