Lobsang-Či a Mistr

Tam daleko,za horami se sejdeme..

      


        LOBSANG-ČI A MISTR




       ,, MISTŘE, BUDOU SE DNES POUŠTĚT DRACI?",, ČI, CO TĚ TÍŽÍ?"
        ,,BOLÍ MNE SRDCE MISTŘE. PROČ NEDOKÁŽU CÍTIT LÁSKOU TEN PAPRSEK SLUNCE?
         Vidět v druhých dobro a vcítit se do lahodného vánku kolem mne. Jsem mladý jako jarní rosa,
         a přesto mne ovládá nechutenství tohoto světa.Vysychám snad jako studna? Ach Mistře, co se to děje?",,Zřejmě nevíš kdo jsi.",,Uvědomuji si svůj vnitřní neklid k mému já."
        ,,Povím ti jeden příběh, poslouchej Či pozorně.V horách, zde v Himálájích rostou vzácné byliny.
         Do těchto hor půjdou pouze vybraní, vyvolení mistři. Hořkost upadá, když jsme ve stavu bez tíže. Mniši musí přinést vzácné léčivé byliny.
         Každý tuší, že taková obtížná cesta může být cestou poslední. V těchto mohutných horách hledají i v nejtemnějších prohlubní horkých pramenů, které se tam skrývají.
         Nezasvěcený člověk nezná sílu mnichů, překonávající vlastní srdce. Nechtějí hory zdolat, ale splynout s přírodou jako věčně se tvarující čistá voda.
         Mohou se kdykoliv zranit či zemřít. Odcházelo jich osm a vrátili se pouze tři z nich.
          V dlaních omrzlých jako kámen donesli vzácné rostliny pro náš lid.
          Chci ti naznačit milý Lobsngu-či, že až budeš připraven objevit se i ty nalezneš svou vzácnou bylinu. Uvnitř tvého já se nyní tyčí himalájské hory.
          Někteří prostší lidé žijí s láskou v srdci, nebotˇ k tomu, aby ji cítili...Jim stačí mít rád. Žijí v bolestném světě, který ubližuje, avšak máme vždy dvě možnosti.
          Lišíš se od nich tím, že jsi svobodný. Můžeš cokoliv, vážíš-li si své duše, daruje ti veškeré tajemství. Vytváříš pomalu, ale jistě lásku šířící se do všech stran!"
         ,,Ach mistře, cítím ji! Chápu Vás. Musím milovat nejdříve sám sebe. Jedině tato láska mne učinní nezávislým a milujícím.
         Děkuji Vám, mistře!" ,,Jednoho dne, nalezneš svou bylinu, Či."
         

        Annalis

---