cizinec

Cizinec

Už když se ráno prohlížela v zrcadle,cítila,že to bude zvláštní večer.Po dlouhé době si zase někam vyrazí.Konečně. Věčný shon v práci si začal vybírat svou daň a ona si připadala ztrhaně a nepřitažlivě.

I proto ji překvapil tajemný vzkaz,který našla včera ráno podstrčený pod svými dveřmi. Stálo v něm jen pár slov : Zítra večer v osm dole v baru. Chtěla ho hned vyhodit,ale potom si řekla,proč by to neriskla.

Celý den si ve své ne moc útulné kanceláři představovala,co by se všechno mohlo stát. Taky už věděla,co bude mít na sobě. Ty krátké šatičky na ramínka.které si koupila loni ve Španělsku. Černé,lichotící její postavě. Někdo by mohl říct,vyzívavé.

Hodiny se vlekly,ale konečně se ručičky přehouply přes pátou. Ona dokončila poslední zakázky a vypnula počítač. Vzala si kabelku a už při odchodu začala být nervózní. Nic podobného zatím nezažila,ale líbilo se jí lehké vzrušení,které pociťovala při představě dnešního večera.

Doma si napustila horkou vodu a v kouřící vaně rozpustila pár voňavých olejíčků. Po uvolňující koupeli si namazala celé tělo, trochu výrazněji se nalíčila. Oblékla připravené šaty a doplnila je jen drobnými naušnicemi a tenkým řetízkem. Navoněla se svěžím parfémem a rty ještě jednou přejela leskem. Poslední pohled do zrcadla a mohla se pustit do svého malého dobrodružství.

Seběhla po schodech a vyšla na ulici ,aby hned zase vešla do baru,který byl k nelibosti některých nájemníků umístěn v jejich domě.

Vstoupila do místnosti a zamířila přímo k baru.Cestou jen přejela pohledem po obsazených stolcích,skoro nikdo se na ni nepodíval. U baru viděla jen dva muže. Sedla si na stoličku a objednala si sklenku bílého vína. Pomalu upíjela a v zrcadle za barem si prohlížela své barové společníky.

Jeden si ji celkem bezostyšně prohlížel. Ona však vsadila na toho druhého. V tmavě šedém obleku,s úžasnou kravatou. Lehce prošedivělé,krátké vlasy. Výrazné lícní kosti. Asi čtyřicátník. Pozval ji sem on? Hraje nějakou hru,nebo jen stratil odvahu? Rozhodla se riskovat a po barmanovi mu poslala skleničku s jeho nápojem. Snažil se tvářit překvapeně,ale poděkoval a po chvíli si přisedl. Pohled do jeho očí ji zbavil posledních zábran. Příjemně si povídali. Hodin i prázdných sklenek přibývalo a ona věděla,že tento večer neskončí tady v baru. Nebyla moc překvapená,když jí pozval ještě na jednu sklenku k sobě domů.

Líbat se začali už ve výtahu a než odemkli dveře, byli napůl nazí. Noc plná milování se zdála být nekonečná.

Ráno otevřela oči a láskyplně si prohlížela jeho spící obličej. Vypadal tak nevinně. Pod jejím upřeným pohledem se začal probouzet. Podíval se na ni a rozespalým hlasem řekl,že ji miluje. Ona mu odpověděla stejně a po chvíli dodala: „miláčku,musíme vstávat a dojet pro děti,aby se z nich babička nezbláznila....“