Když jsem smutná...

Když jsem smutná…

Když jsem smutná,tak i kapky deště bolí,

Rány se otevřou a naplní se solí.

Držím tě za ruku a nemám žádnou záruku,

Že nezůstanu o žebrácké holi.

Když jsem smutná,tak mi něco ruce sváže,

Do mé hlavy mlčky vpochodují stráže.

Všechny mé nápady hned zahánějí do řady

A střílejí puškou té největší ráže.

Když jsem smutná,tak i sochy v parku brečí,

Stromy procitnou a mluví lidskou řečí.

Tiše se konejší jak umí stromy vezdejší.

A náhle jsi víc svoje nežli něčí…