Dumko

Tobě

V hlavě mi hučí jak ve včelím úle říkáš: Piš básně - copak se to dá? tak na povel? to nebude znít krásně! má múza ani prst mi nepodá a kdybych stokrát tisíckrát snad chtěla a den co den si hlavu lámala má láva v srdci dosud nevyvřelá jakkoli žhnoucí - je tak pomalá než první sloka v pergamen se vpije už zastříbří se první šediny až tehdy možná v kousku poezie tajemství najdeš: Byls můj jediný dnes nad tím dumat asi nemá cenu než báseň psát je lepší báseň žít prostou a něžnou - cestou v Jeho Jménu sevři mou dlaň a hleď mě neztratit

---