počkej...

šla jsem ulicí...
a nakukujíc do kanálů,
marně hledám ztracený klíč ke štěstí...

a srdce mlčí zoufale,bojíce se tlouct,
snad čeká aspoň na signál,na tiché cinknutí...

i lehký vánek večera,v ústech zvolna zhořk...
a do rytmu mých kroků,
slyším harfu znít,
tři struny prsty pohladí,
a pak zmlknou na věčnost...

sůl se sype z pod hávu,
a trumfy mládí z rukávu,
už dávno na stůl za mě někdo vyložil...

znavená svou vlastní pýchou,
obtěžkána lakotou,
sotva po dvou dál se vleču,
počkej na mne,osude!!!

Jsem...
zostuzena nahotou...(duše)

---