PROČ VLASTNĚ?

*1.11.2000

Došlo na má slova vždycky na ně dojde... Jen si čím dál tím častěji přeji, že bych byla radši, kdyby na ně nedocházelo, protože pak bych byla šťastná... Protože teď už vím, že Ty by´s nebyl jen jedním z té dlouhé řady zbabělců, kteří se ani neobtěžují nakouknout pod tu skořápku, kterou nosím místo šatů... Já Ti tolik věřila a Ty´s mne tolik zklamal... Chybíš mi, ale tentokrát vím, že chci odejít navždy alespoň doufám... Navždy skoncovat s tou záležitostí, která se táhne už tolik let... Je plná smutku, slz a nedůvěry a mezi tím se vším se krčí pár střípků štěstí, úsměvů a možná i pár záblesků lásky... Bohužel... Jsme příliš do sebe uzavření příliš sví příliš stydliví příliš ovlivnitelní příliš zranitelní jsme příliš stejní... Myslela jsem si, že nám to pomůže se lépe pochopit, že se vlastně už dlouho ve skrytu duše chápeme... Až nyní vím, jak hluboce jsem se mýlila až nyní vím, že nám je to spíš na obtíž, protože se nedokážeme otevřít jeden druhému, protože se bojíme, že budeme příliš šťastní až nám to ublíží, protože jsme hloupí protože... Proč vlastně???

---