Jako motýl

Jako motýl

Vyletím jako motýl k nebi,

je? právì z larvy promìniv,

vyrazil skrzeva lány a pole révy,

ve vý?ce se sluncem zasnoubiv,

ucítil teplo v té jednotì......

Bùh na nebi pláèe, kdy? ho vidí,

kdy? vidí lekníny z bahna se drát.

V?ak diví se malinko koliko lidí,

nechá svùj ?ivot pozvolna promrhat.

Vidím kámen,

                     je      ze mì     kámen.

Vidím slunce,

              je     ze mì   slunce.

Pláèu u kolébky místo nad hrobem

Asi se smrt stala mým domovem

A láska je host, co z náv?tìv utíká

Stále znovu v domì mì opìtnì zamyka.

Uletím oknem tak jako motýl,

nìkam na louku pryè z toho zajetí.

Rád pak své tìlíèko rozpustím na mír,

bez báznì v kol ?irokém objetí.

Pak spatøím boha na chvilièku,

v jemném odlesku leknínu,

vezme mì za malou motýlí_ruèièku,

a já pøe??asten v leknínu zahynu.