Nemocnice

Procházel jsem chodbou, jejíž stěny byly nasáklé bolestí a utrpením,

chodbou kde nepomůže nic ať jseš chudý nebo se pyšníš velkým jměním.

V té chodbě se jedna místnost nacházela,

tam ležely těžce nemocní v bolestech a bezvládná těla.

V té místnosti  pod oknem v pravém rohu,

viděl jsem muže jak pláče a modlí se k bohu.

Aby se svou matkou kterou srdcem miloval,

mohl ještě promluvit, pohladit a poslední sbohem dal

V tu chvíli já cítil bezmoc toho muže

a pohltil mě velký smutek velký žal.

Tak jsem radši zavřel dveře

a šel svojí cestou dál.

Ten kdo zažil co já zde psal,

ten dostal podmět ktomu,

aby více miloval.