Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBESTIE
01. 10. 2006
2
0
846
Autor
anquetil
11.září 2006 - Neuvěřitelně brutálního činu se v Žamberku dopustil 51-letý muž, který zastřelil 36-letou těhotnou ženu. Vrah z místa činu uprchl a po intenzivním pátrání byl nalezen mrtev. Zastřelil se.
Možná jste slyšeli o "Trstenické stezce", která spojovala naši dávnou vlast nejen s Moravou, ale i s Pobaltím, dalekým východem a s bohatým a vzdělaným Orientem. Po celá staletí po ní putoval nejrůznější tovar, ale zboží i nad jiné vzácnější - vzdělanost. Není proto divu, že poutala a stále poutá k sobě pozornost historiků. Zahledíme-li se do šera dávnověku, spatříme mírné návrší, u jehož paty teče Divoká Orlice. Tuto řeku protínaly staré obchodní cesty, z nichž jedna pospíchala od Kladska, aby se setkala s Trstenickou stezkou. A tak se tady, v tichém podhůří Orlických hor, potkával tehdejší obchodní svět a z původní slovanské osady, po sedm dalších staletí, postupně vyrůstalo nynější malebné městečko Žamberk…
* * *
Ospalé podhorské městečko na Orlickoústecku, se líně probouzelo do slunečného zářijového rána. Venku už utichly zvonivé hlásky školáků, kteří právě nakousli už druhý krajíc z čerstvě vonícího pecnu týdnů nového školního roku. Maminky utřely stoly od posledních drobků nedojedených snídaní a ve znamení krátké dopolední siesty, někde i zavoněla čerstvě pomletá káva.
Zato v nevětraném bytečku starého mládence Bureše, se vznášel těžký vzduch, který by se dal krájet. Ze stropu visely dolů četné pavučiny a sluneční paprsky sváděly svůj marný každodenní boj s umatlaným oknem i se šedými záclonami. A kde se slunci podařilo proniknout až do bytu, osvítilo bizardní obrazce zatuchlých plísní na špinavé zdi. To pondělí si chtěl Standa Bureš parádně pospat. Vzal si přece svou každoroční dovolenou na houbaření. Abrahámoviny oslavil už před rokem a půl a žádná buzerující semetrika mu nikdy nechyběla. Byl dostatečně vyučen těmi nekonečnými hádkami se svou matkou. Věčně jenom prskala a po její smrti se raději nastěhoval sem, do malého žamberského bytečku v domě s dalšími podnájemníky.
Když se zespodu ozval drásavý zvuk zvonku, mrzutě se v posteli otočil na druhý bok a přemýšlel, kdo to tak brzo může být. Vždyť je sotva devět hodin. Ať se jdou bodnout, nikoho si přece nepozval! Ti lidé mu už parádně lezou na nervy! V rohu pokoje hrálo rádio, které zapomněl v noci vypnout a cosi tam mleli o pětiletém výročí teroristického útoku na Ameriku. To je vono, s nikým se nesrat, jakýpak copak! Ještě že mám ty tři kvéry, blesklo mu hlavou, když si narychlo obouval pantofle.
Štítivě poodhrnul záclonu a dole u branky stojí pošťačka. No jo, furt, vždyť nehoří. Ze zvyku si hodil do kapsy občanku a seběhl po schodech dolů před dům. Doprdele, stejně to bude zase nějaká upomínka!
„ Pane Bureš, mám tu pro vás rekomando od městského úřadu.“ šveholila poštovní doručovatelka.
Kysele se na ni ušklíbl a podepsal jí lejstro.
„ Tak už za dva dny letí naši do tý Ameriky, ukázat jim, jak se zpívá v Česku. Náš pěvecký soubor Corale, víte?“ zubila se pošťačka a on ucítil slabou vůni jejího parfému. Usmál se. No, kdyby šlo o život…
„ Amíci nepotřebují žádný Arabáče, těm natrhnou prdel i obyčejní študáci ze Žamberka!“ zasmál se svému vlastnímu vtipu Bureš.
Vrátil se do bytu, obálku ledabyle pohodil na stůl a usedl na rozvrzanou židli. Láskyplně vzal do dlaně svou nejmilejší a se zalíbením ji leštil flanelovým hadříkem. Nejhezčí ze tří princezen v arzenálu Burešových ilegálně držených zbraní. Beretta. Kráska, bella, bellisima! Svědomitě třel zbraň do dokonalého lesku a přitom úkosem nedůvěřivě šilhal po obálce. Opatrně, jako klenot, položil svou Berettu na stůl a vzal do rukou obálku.
Prudce ji roztrhl a nestačil zírat. Městský úřad v Žamberku mu posílá obsílku a žádá ho, aby bez průtahů umožnil úředníkům magistrátu kontrolu bytu. Kurvy jedny úřednický! V republice je bordel jak v tanku a oni nemají nic jiného na práci, než se zabývat nějakým zasraným udáním sousedů!
V Burešovi začala pěnit krev a krvavýma očima nevěřícně přelétl vysvětlující řádky:
„ Na základě opakovaných stížností spolubydlících v nájemním domě Smetanova 655…
…soustavné neshody se sousedy…
…porušování zásad občanského soužití…
…nedodržování elementárních hygienických zásad…
…plesnivé zdivo v bytu, ze kterého se line nepříjemný zápach…
…hrozba vystěhování…“
Cože?
Vystěhování?
Já vám kurva ukážu, kdo je Stanislav Bureš!
Odstrčil stůl a prudce vstal, až zavrávoral a zalapal po dechu. To byla určitě ta ludra sousedka! Ta baba už mně pije krev!
Letmo se mrkl na budík. Za pět minut půl desáté, snad bude ta těhotná kráva doma. Mechanicky vzal do pravačky Berettu a vydal se ke dveřím.
Zvonil na ni jako zběsilý a tloukl pěstí do dveří. Já ti dám, ty zasraná udavačko!
Utišila štěkající psy a vyplašeně se vydala ke dveřím.
„ Moment, prosím, hned to bude.“
Jednou rukou si držela bříško s novým životem a druhou otevřela dveře.
Ztuhla děsem.
Hleděla přímo do ústí pistole.
„ Pane Bureš…“ hlesla neslyšně.
„ Za co bys mě chtěla nechat nařídit vystěhování, ty zkruvená bonzačko?“ řval na ni Bureš. „Za smrad a nepořádek? Že jsem se dvakrát vychcal na schodech, když tví zasraní čokli serou kolem baráku?“
Zalapala po dechu, že něco řekne, ale on ji nedal čas.
Jako zběsilý do ní vystřílel celý zásobník.
Čtyřmi ranami z bezprostřední blízkosti jí zasáhl hrudník a břicho.
Strašlivý kanón Beretty ji hodil metr zpátky do předsíně.
Do poslední chvíle na něj nevěřícně hleděla s pootevřenými ústy. Oči jí rázem vyhasly a bezvládně se složila k zemi.
Až v ten okamžik si Bureš uvědomil, co udělal…
Bože, já jsem ji zamordoval…
Kurva, tak tohle já nechtěl...
Pádil jak šílený zpět do svého bytu.
Už neviděl, jak její tělo očichávají její dva psíci a zoufale kňučí .
Překotně přemýšlel, co teď.
Pošlou na mně černý benga a ti to do mně bez váhání našijou.
Honem pryč, pryč odtud!
Sáhl pod matraci a vzal si další dva kvéry a krabičku nábojů.
Mně nedostanete jen tak lacino!
Vyběhl před barák.
Tam stála udivená sousedka a cosi mu říkala.
Byl jako ve snách a nevnímal nic z potoku jejích slov.
Proboha, vždyť já mám v ruce krochnu! uvědomil si. Krásnou i strašlivou… Jako ženy…
Řekl jen:
" Vzpomínejte na mne v dobrém…"
Skočil do auta a rychle odjel.
* * *
Když mi náčelník z Hradce zavolal tu hroznou zprávu, bylo mi úzko a mráz mi běhal po zádech. Vražda šestatřicetileté těhotné ženy, přišla v krásné slunečné dopoledne, doslova jako blesk z čistého nebe. Jedenapadesátiletý psychopat vyřešil banální sousedský spor několika výstřely. Ženu v sedmém měsíci těhotenství ten neurvalý chlap chladnokrevně prostřílel jako síto. Zbraní prý hrozil i další ženě, která byla tragédii přítomna. Ke střelbě ale již naštěstí nedošlo, když vrah z místa činu uprchl a zmizel autem.
To, co následovalo, připomínalo filmový thriller. Bohužel však nešlo o film, ale o tvrdou realitu. K postřelené ženě ihned přijeli lékaři, ale těhotná žena byla už mrtvá. Doktor se pokusil císařským řezem zachránit aspoň její nenarozené dítě, ani to se mu však nepodařilo. Měla v několika týdnech porodit, byla už v sedmém měsíci těhotenství. Lékař, který zasahoval, by opravdu zasloužil medaili. Jeho výkon byl obdivuhodný, šlo vyloženě o minuty a vydal ze sebe maximum. Je smutné, že jeho snaha byla nakonec marná… Rukou vraha tak vyhasly hned dva životy současně - matky i jejího, dosud nenarozeného dítěte.
Další informace k pachateli tohoto násilného trestného činu, nám v operativní součinnosti, poskytli chlapi z Městské policie v Žamberku, kteří vyslechli několik lidí z jeho bezprostředního okolí. Samotář Bureš, kterému před několika lety zemřela matka, podle nich zpustl. Prý se dost často vyjadřoval hrubě a velmi vulgárně. Jak prohlásil jeden z Burešových kolegů, který s ním pracoval v kotelně městské výtopny, Stanislav Bureš byl sice samotářský, ale přesto agresivní člověk, který často vyvolával konflikty. Docela slušně hrál šachy, byl však velmi nerudné povahy, schopný kdykoli vybuchnout.
Spolubydlícím v nájemním domě vadilo, že z jeho bytu se linul neuvěřitelný zápach a na zdech byla vidět plíseň. Sousedi s ním však měli i další problémy - Bureš shromažďoval staré harampádí nejen doma, ale vršil je bez ladu a skladu i na společné zahradě a ve sklepě. Tahal do baráku samou veteš, každý pes jiná ves... Ale když mu někdo vyčítal jeho nepořádnost, dusil se vztekem, nebral si servítky a měl v ústech jen samé urážky a nadávky. Až na ulici bylo často slyšet, jak se Bureš hlasitě hádá se spolubydlícími. Svůj amok si vylíval i na těch nejmenších. Malé děti, hrající si venku, mu byly trnem v oku a Bureš na ně často křičel, ať jdou jinam a sprostě jim přitom nadával.
Ta těhotná mladá paní, na kterou vytáhl zbraň, byla nejčastější stěžovatelkou a Bureš jí vytýkal, že o něm roznáší drby. Zdědila kdysi svůj byt po babičce a žila tu hodně dlouho. Měla přítele a často za ním jezdila. Toužila po vlastním dítěti, ale měla problémy s otěhotněním a teď byla moc šťastná, že se jí to podařilo. Na vyšetření ultrazvukem jí řekli, že čeká holčičku a ona už měla pro ni i vybrané jméno. Ale teď tu po ní zbyli jenom dva pejsci….
Hluboce si vážím mateřství a nenarozeného života. A grázl, který si v afektu jde vyřizovat účty s těhotnou ženou s pistolí v ruce, si nezaslouží žádné ohledy. Pro takový bestiální zločin, jakým je brutální vražda, nemůže existovat žádná omluva. I když dost možná to je jenom ubohý a slaboduchý kripl, Bůh ví…. Bureš je nebezpečný šílenec a lidé si budou ještě dlouho lámat hlavu, proč jednal tak brutálně. O to víc, že podle našich zjištění, neměl až do osudného pondělního dopoledne, naprosto žádný konflikt se zákonem.
Profil osobnosti vraha, nám poskytli odborníci z oddělení psychologických služeb východočeské správy Policie České republiky. Podle jejich analýzy, pachatelovo jednání nebylo zkratové, i když vliv silného afektu je patrný. Pravděpodobně jde o člověka s poruchou osobnosti a s antisociálními rysy. Klíčovou roli v této nešťastné události, sehrály špatné sousedské vztahy. Ten chlap měl vážné problémy se svou narušenou psychikou a tohle byla příslovečná poslední kapka. Jeho čin byl tedy jen vyústěním dlouhodobé konfliktní situace, která kumulovala v pachatelovu agresi. Problémy s dodržováním norem a sousedské spory bývají sice obvykle provázeny velkou dávkou emocí, ale takhle nepřiměřená reakce, je možná jenom u cholerika s extrémně výraznou poruchou osobnosti. Totální ztráta Burešovy sebekontroly, tak zavinila tragedii, jakou kriminalisté v regionu nepamatují. I proto nás policejní psychologové výslovně varovali, že v pudu sebezáchovy, bude Bureš schopen použít zbraň proti komukoliv a způsobit další masakr…
„ Tak to by bylo asi tak všechno… A pro splnění úředních formalit, vám ještě přečtu oficiální pátračku.“ povídám a rozhlédl jsem se po učebně. Všechny páry očí v černých kombinézách mne napjatě sledovaly.
„ Z vraždy je důvodně podezřelý Stanislav Bureš, narozený 7.ledna 1955, bytem Žamberk, Smetanova 655. Hledaný je asi 180 cm vysoký, silnější postavy, má tmavé, prořídlé vlasy a má knír s bradkou. Současně pátráme po vozidle, ve kterém podezřelý muž odjel. Jedná se o osobní vozidlo Lada Niva SPZ 2EO 2798 tmavé, švestkově modré barvy. Zadní část vozu je prodloužená - plastová v bílé barvě. Pozor! - hledaný muž je pravděpodobně ozbrojen nelegálně drženou střelnou zbraní.“
„ Má někdo dotaz?“ zeptal jsem se a přelétl očima své odhodlané muže.
Jediná ruka vystřelila vzhůru. Nojo, Petr, elitní střelec, jeden z mých nejlepších chlapů. Oči mu divoce planuly vztekem:
„ Tak co, veliteli? Ještě pořád váháte s obnovením trestu smrti?“ Nadechl se, že bude pokračovat, ale já ho zarazil jediným gestem.
„ Nejsem pro znovuzavedení trestu smrti, Petře, protože je to blbost. Ale teď není čas na podobné diskuse. Naše ústava není žádná posvátná kráva. Všechno se mění, může se změnit i ústava.“
Chlapi už vstávali a já se krátce zamyslel.
„ A ještě něco,“ povídám. „Takový soukromý tip. Bureš je známý houbař a ve zdejších lesích se perfektně vyzná. Intuice mi říká, že ho spíš najdeme v listnáčích. Ne snad proto, že právě tam nejvíc rostou houby, ale zdejší jehličnany jsou tak vzrostlé, že mají dole holé kmeny a ty umožňují volný průhled daleko do hloubi lesa. I proto ty listnáče, jako dobrý šachista to tak bleskově analyzuje i sám Bureš, jasné? A jdeme na to!“
Věděl jsem, jak to Petr myslí, ale každá minuta byla drahá a na nějaké dlouhé diskuse nebyl čas. Obvykle jsem při takových debatách, měl na jazyku hypotetickou možnost justičních omylů. Ale tohle svinstvo, to je něco úplně jiného. Je to jeden z jasných případů, kdy skutečně není žádná pochybnost. Ať se na to koukám jakkoliv, tohle můj mozek prostě nebere a manželovi té ženy bych se nedivil, kdyby ho okamžitě odprásknul, jakmile ho chlapi najdou. Jestli ho dostaneme, stoupne sice náš kredit v očích veřejnosti, ale to je tak asi všechno. Trest smrti stejně nedostane, protože byl definitivně zrušen. Dostane pár let kriminálu a zasloužený trest ho stihne až z rukou jeho spoluvězňů, kteří splní svou Svatou povinnost….
Věděl jsem, co chtěl Petr říci. Že není žádná škoda takovýho hajzla. I kdyby měl Bureš jakýkoliv motiv, tak to nenarozené dítě za to určitě nemohlo. Taková svině, co zastřelí ženskou a nota bene těhotnou, kdy o jejím těhotenství není pochyb, a u které je nade všechnu pochybnost prokázáno, že to provedl, tak tam by měla být v zákonu výjimka.
Rozsáhlé pátrací akce po vrahovi, se mimo naší zásahové jednotky, zúčastnilo celkem sto šestnáct policistů - členů pořádkové jednotky a dopravní i železniční policie, kriminalistů a psovodů. Nechyběli ani strážníci žamberské městské policie a hlídka celní správy. Do pátrání se zapojily i desítky dobrovolníků z řad místních občanů. Věděl jsem, v jakém šoku jsou otřesení obyvatelé Žamberka, hlavně z okolí Smetanovy ulice. Kdyby se, nedej Bože stalo, že se jim Bureš dostane do rukou, budou schopni ho i lynčovat. Zaslechl jsem hlas, který byl víc, jak výmluvným varováním:
„ Takovýho šmejda bych poslal na smrt, a to hned!“
Takhle oni to berou, oko za oko, zub za zub! Za všechno se platí stejnou mincí… Smrt za smrt? Jaký jiný trest se hodí pro bezohlednou bestii, která se neštítí zabít ještě nenarozené dítě? Ale něčemu tak absurdnímu musíme zabránit. Kristova noho, my přece nejsme žádní mstitelé, jsme tu jako ochránci zákona a do posledního písmena musíme ctít literu zákona i presumpci neviny!
Po celou dobu akce jsme všichni byli ve vzájemném radiovém spojení, velitelé navíc i s centrálou a s lidmi ve vzduchu. Pátrání se totiž zúčastnily i vrtulník letecké záchranky a helikoptéra policejního prezidia, vybavená termovizí. Podle map a satelitních snímků, jsme provedli rekognoskaci terénu a určili Burešův hypotetický akční rádius, kam až se mohl dostat. Pro případ, že k pokračování útěku, by vrah použil náhodně odcizeného vozidla, policie postavila zátarasy a neprodyšné uzávěry silničních tahů na mnoha komunikacích východních Čech a kontrolovala všechny řidiče i osádky projíždějících aut.
Prioritním vodítkem pro nás bylo pátrání po terénním vozu Lada Niva, ve kterém podezřelý muž odjel. Ale ukázalo se, že najít Burešovo auto v zapadlých uličkách na okraji Žamberka, je jako hledat jehlu v kupce sena. Nakonec jsem si oddechl – auto bylo na světě! Chlapi ho našli kolem půl třetí odpoledne v lese nedaleko Žamberku. Švestkově modrá Lada tam stála opuštěná, dveře byly otevřené dokořán a v zapalování zůstaly klíče. Bureš měl sakra naspěch! Ozvaly se sice první hlasy skeptiků, že jestli nám trvalo celé čtyři hodiny najít Burešovo auto, tak jeho samotného prý nenajdeme nikdy. Ale jedno jsme už věděli – Bureš je tedy v lese a nemá šanci nám uniknout. Sto lidí pročesávalo les a nad nimi kroužila i helikoptéra s termovizí. A smyčka kolem vrahova hrdla se už stahovala.
A právě díky termovizí v policejním vrtulníku, bylo intenzivní pátrání korunováno úspěchem. O půl sedmé v podvečer, se naší zásahové jednotce podařilo nalézt Bureše. Jeho mrtvé tělo leželo pod mladými habry v lese, v katastru obce Česká Rybná na Ústeckoorlicku. Stanislav Bureš měl u sebe hned tři ilegálně držené pistole, nejen jednu, kterou vraždil a již také nakonec otočil proti sobě. Dvojnásobný vrah Bureš si prostřelil hlavu. Jednal chladnokrevně jako šachista, který v beznadějné situaci položí figurku krále, aby zabránil zdrcující porážce.
A Stanislav Bureš věděl, že prohrál…
* * *
Hned po akci jsme se vrátili na služebnu. Všichni moji muži byli plní zážitků z náročné a fyzicky vyčerpávající pátrací akce v terénu. Urychleně odevzdávali zbraně, aby stihli doma večeři.
Všichni už vypadli, jenom jeden tam stál tiše v koutě.
Bouřlivák Petr, nejlepší z nejlepších.
Naše pohledy se na okamžik setkaly a já viděl, jak se zarazil.
Začal jsem něco tušit..
„Tak ukaž…“ povídám a nedočkavě jsem k němu natáhl svou otevřenou dlaň.
Krátce zaváhal.
Pak vložil do mé dlaně tlumič i svou zbraň.
Přičichl jsem k jejímu ústí…
„ Panejo…“ vyklouzlo mi ze rtů.
Sevřelo se mi hrdlo a já rázem všechno pochopil.
Tázavě jsem k němu vzhlédl.
Bez hnutí mne mlčky sledoval provinilým, ale pevným pohledem.
„ Nevidíš? Kluci už na tebe venku čekají.“
Podíval jsem se mu zpříma do očí a uznale ho plácnul po rameni.
A docela potichu jsem dodal:
„ Běž, Petře, já ti tu zbraň vyčistím…“
anquetil©2006
Děkuji za uznání, vesuvanko, stálo mne to týden nepřetržité práce při studiu dokumentace.
A je opravdu škoda, že při tolika zjevně varovných signálech, že s psychikou Bureše není vše v pořádku, se naprosto nic nedělo, a až ten strašlivý masakt dal lidem prohlédnout, že by neměli být až tak nevšímaví...
Karle, tuto hrůzostrašnou, téměř neuvěřitelnou událost, jsi velmi dobře a poutavě zpracoval. Líbí se mi navození atmosféry místa hned v prvním odstavci a zaujal mě i odborný psychiatrický posudek dotyčného, který nenáviděl nejen lidi, ale snad i celý svět... jsem proti trestu smrti, ale v tomto případě je asi namístě, možná dokonce, že i vykoupením ze života, který musel být pro Bureše utrpením... žít jen ve zlobě musí být hrozné. Snad kdyby se dostal do rukou psychiatrů dřív, možná že by se dala utlumit jeho agresivita... posílám TIP a zdravím Tě