Šibeniční píseň

Špagát zašlé slávy povážlivě houpe se, jak nad svým dárkem napíná se - přetrhne se? Jeden konec na větvi je, na druhém se hlava skvěje. Uh, zvláštní věc toť! Slyš! Ten čerta mekot. Musí to být!! K čertu, fámo, zadrž drámo, čerti nejsou. Bázeň , strach nebo snad zloba? Zkoumáme ho vmžiku znova. Ne, to není ďáblův jekot!! Slova derou se o překot oběšencem melodicky; dostanou se na vzduch všicky. Oběšenec hýbá ústy, vykrmený, pěkně tlustý; proto, že ho smrtka jistí! Mrtvola je modrá, tuhá, brzy zčerná jako tuha. V šeru do větru si zpívá, sic se na svět už nedívá. Vadí ji snad, že se stmívá? Ba nevadí, ne, nevadí. A tak zpívá, krásně zpívá. Kdo si v písni nelibuje, sundá si ji, nelituje. Však kdo vnímá tónin lesk, zažene tím všechen stesk. Zkuste slýchat píseň noční, tichou píseň šibeniční.

---