. . .

Stále ještě s Tebou bdím, doufám že Tě opustím.

Musím se Tě hnedka zbavit, vypadnout, co nejdřív se sbalit!

Chci od Tebe zdrhnout jak nejdál, to půjde..

Roztrhám všecky myšlenky a vygumuju fotky co mi na zdech visí.

Vypálím ze srdce ránu v němž je Tvé jméno!

Oholím si hlavu a vyvrtám si díru,

na tak malou místnost je tu příliš skinů.

Usínám Ti v náruči při tom strašným technu,

zbraň si leštím hadříkem – jako ryba leknu.

No jasně, vytlem se mi do ksichtu!

Mám nervy v hajzlu a šuple plný básní,

všecko odsud vyházím, pak nakrmím kočku,

nechte si i moji ztracenou poštu!

Nezvládám to tady s Vámi a tak pláču bez ustání.

To mi za to nestojí. To mi za to nestojí..

DOST!

Nechte si ty Vaše řeči!

Odmítám poslouchat prolhaný keci!

NIKDE nás nečeká spása, zbývá jen ta falešná krása..