Anabel

   Kluk, který chce být mužem, balancuje na hraně mezi dětstvím a dospělostí,
   smutné vzpomínky ho pálí v dlaních jako uhlíky,
   měl rád - neměl, sám v sobě tápe...

   Co chtěl.. co získal.. co ztratil...
   kolikrát ještě zas a znova ... pocit štěstí,naděje,strachu a zklamání..

   Podzimní vánek jako-by prolétl jeho duší a zanechal stopy nostalgie v jeho srdci..

   Proč.. pro koho.. snad jen tak.. ještě není ta správná chvíle..

   Prsty si pohrávají se strunami kytary... něžné pohlazení a pohled do krásných očí..
   snad nesmělost či zbrklost přílišná...

   V hlavě se skládá k rýmu rým.. chce zpívat jenom pro ni...
                                                                                     ... je či není pozdě snad...