Noční slunce

Nad městečkem Greenfield se pomalu snášel soumrak. Poslední sluneční paprsky se zrcadlily na jezeře, které z půlky obepínala silnice lemována domy. Ze zalesněné strany jezera vyšla drobná dívka, která se ihned svalila do trávy. Veronika, tak se ona dívka jmenovala si utřela oči od slz a pozorovala hvězdy nad sebou. Pro dívku jejího věku bylo nezvyklé, aby tak pozdě byla sama venku. Ale Veronika měla důvod. Rodiče se znovu pohádali. Její otec pracoval na nedaleké vojenské základně. I když nesčetněkrát sliboval, že si najde jinou bezpečnější práci v městečku tak malém jako Greenfield nebylo mnoho příležitostí. A navíc armáda platila dobře. I když se stávaly úrazy. Veronika slyšela povídačky o tom jak tam pár lidí vešlo a už nikdy zpět. Ale otec ji uklidňoval, že se mu nemůže nic stát. A dnes večer, kdy po dlouhé době měli možnost trávit večer spolu, zase musel odjet. Veronika utekla do svého pokoje a zamkla se, ale oknem vyšla ven. Na své tajné místo kde se vždy cítila klidně. Na nebi jedna hvězda zářila více než ostatní a Veronika si toho všimla. Zdálo se jí, že se přibližuje. Veronika se usmála, zavřela oči a hned si přála ať se rodiče už nikdy nehádají. Netušila, že její přání bude vyslyšeno. Veroniččin otec mezitím dorazil na základnu. Hádkou s manželkou se zdržel. Hned jak přijel chtěli po něm jeho autorizační klíč. Zbledl a spěchal do operační místnosti. Vložil klíč, zadal heslo a otočil jim. Za pár minut městečko Greenfield zmizelo z povrchu zemského. Na jeho místě se na několik vteřin rozsvítilo slunce. Na druhý den se ve světovém tisku objevila zpráva. Třetí světová válka začala.